Ollie Green

Jak už to tak bývá, musela jsem něco opustit, aby ke mně mohlo něco nového a krásného přijít. Vystudovala jsem fyzioterapii a několik let jsem pracovala pěkně v systému. Spořádaný zaměstnanec, práce na pojišťovnu.

Stále mě baví, jak si člověk umí lhát do kapsy. "Je to přeci krásná práce!"
"Pomáhám lidem od bolesti a k lepšímu zotavení po operacích."
"Je to krásná kreativní práce, každý člověk je přeci jiný."
"Tohle jsem vždycky chtěla dělat."

Přitom tělo jasně říká: "Hele seš si fakt jistá, že je to tvoje vyvolená práce? Je to skutečně pravda, že tím pomáháš lidem? Neděláš z nich náhodou jenom závislé pacienty na tvojí péči? Co ta technika mobilizace a manipulace, proč se tak asi jmenuje? Opravdu si myslíš, že je v pořádku někoho mobilizovat a manipulovat? Vážně věříš tomu, že to co se manifestuje tělesnou bolestí, má příčinu tělesnou? Není ta příčina náhodou jinde? Proč se asi cítíš pořád unavená a znechucená a nechce se ti chodit do práce? No schválně zkus si na to sama přijít, já ti spustím velkou bolest zad a uvidíme na co přijdeš ;-)."

Pořád si vzpomínám jaká to byla úleva, když jsem se konečně uslyšela a uvědomila jsem si, že to že jsem vystudovala fyzioterapii neznamená, že musím být fyzioterapeutka. Že můžu dělat cokoliv jiného. V tu chvíli se moje tělo začalo hojit a začaly se dít zázraky v mém životě.

Nyní trávím hodně času s dětmi. Ony mě učí životu a jemně ale důsledně mi ukazují, cestu k rozvoji. A já jim poskytuji bezpečný, laskavý a (sebe)respektující prostor. (Nebojte neznamená to, že si mohou dělat, co chtějí a že ubližují sobě, mně nebo okolí. Rozhodně pracujeme s hranicemi, ale s těmi vnitřními a opravdovými. :-))

Zůstala ve mně i velká láska k pohybu. Moc ráda průvodcuji skupiny lidí a vytvářím prostředí pro "přirozené" tělesné aktivity.

Vnímám velkou léčivou sílu přírody a hudby. Baví mě trávit čas v lesích, baví mě hrát na flétny.