Ollie Green

Jak už to tak bývá, musela jsem něco opustit, aby ke mně mohlo něco nového a krásného přijít. Vystudovala jsem fyzioterapii a několik let jsem pracovala pěkně v systému. Spořádaný zaměstnanec, práce na pojišťovnu.

Stále mě baví, jak si člověk umí lhát do kapsy. "Je to přeci krásná práce!"
"Pomáhám lidem od bolesti a k lepšímu zotavení po operacích."
"Je to prima kreativní práce, každý člověk je přeci jiný."
"Tohle jsem vždycky chtěla dělat."

Přitom tělo jasně říká: "Hele seš si fakt jistá, že je to tvoje vyvolená práce? Je to skutečně pravda, že tím pomáháš lidem? Neděláš z nich náhodou jenom závislé pacienty na tvojí péči? Co ta technika mobilizace a manipulace, proč se tak asi jmenuje? Vážně věříš tomu, že to co se manifestuje tělesnou bolestí, má příčinu tělesnou? Není ta příčina náhodou jinde? Proč se asi cítíš pořád unavená a znechucená a nechce se ti chodit do práce? No schválně zkus si na to sama přijít, já ti spustím velkou bolest zad a uvidíme na co přijdeš ;-)."

Vzpomínám si jaká to byla úleva, když jsem se konečně uslyšela a uvědomila jsem si, že to že jsem vystudovala fyzioterapii neznamená, že musím být fyzioterapeutka. Že můžu dělat cokoliv jiného. V tu chvíli se moje tělo začalo hojit a začaly se dít zázraky v mém životě.

Nechť  je i váš život plný zázraků, vděčnosti a lásky!