Večerní sláva Wiederhausera

Přemýšlela jsem nad tím, jak bych tuhle knížku charakterizovala. Co bych o ní řekla. Jak bych ji mohla co nejlépe vystihnout. 

A hned se mi v hlavě objevilo jedno slovo, které se pro ni přesně hodí. Tahle knížka je DRZÁ.

Jo, je drzá! Má filozofického ducha a nebojí se převracet všechno na co narazí. I neochvějné pravdy, které si sebou neseme už celá staletí. A je jí úplně jedno, jak se na to budeme tvářit.

Prostě to tam nasází a s drzým úšklebkem pak jenom sleduje, jak se s tím popereme... 

Já mám pro takovouhle drzost slabost, takže jsem si knihu užila a ráda žasla a přemýšlela nad tím, co se mi snaží sdělit.

Je to knížka tenká. Myšlenky jsou uložené v příběhu, čte se tedy svižně a rychle. I když někdy je doslova nabitá, takže jsem ji musela občas na chvíli zavřít, aby mi nevybuchl mozek pod návalem myšlenek, které se na mě hrnuly. :-)

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Blázen

Během následujících týdnů se Uwe doslova zbláznil a přijali ho do ústavu, kde žije patrně dodnes, pozoruhodné však je to, že příčina jeho propadu do šílenství nelpěla tolik v zážitku samotném, jako spíše v mladíkově urputné snaze setrvat za každou cenu ve stavu maximálního rozčilení a hysterie, jako by si nechtěl za nic na světě připustit, že nepříjemný prožitek je již dávno pryč, ztracen v oparu prošlých událostí, zbaven jakýchkoli následků a že není tou nejstrašnější věcí, jež by se mohla člověku přihodit. 

Citace z knihy (str. 11-12)

Děti

"Ne," vyplivl popuzeně Tomáš. "To jen vy si kreslíte naivní obrazy, v nichž děti jsou idioti, jakési legrační postavičky sloužící k vaší potěše, které nechápou nic a nemají vůli přemýšlet. To sami nevidíte pochybné motivace ke svým vlastním krokům? Děláte to všechno pro vás, ne pro ni. Je to vaše panenka, hračka pro dospělé a uděláte první poslední aby se zasmála, objala vás a udělala takto spokojenými, nehledě na to, jak moc jí tím třeba uškodíte. Ten zvláštní pocit zavděčení se dítěti, kterým kradete z jejího těla život, na který jste již dávno zapomněli, a cpete ho sobě."

Citace z knihy (str. 17)

"Výchova dětí je něčím, co vždy vzbuzovalo můj zájem, přesto málokterý z mých přátel by to tušil a téměř nikdo by mne v daném ohledu nebral vážně. Nevidím totiž v jednání s dítětem a s dospělým člověkem žádný zásadní rozdíl, zatímco lidé kolem mě se k dětem chovají, jako by se snad jednalo o jiný živočišný druh. A ve chvíli, kdy moje jednání s nimi není zabarveno obligátní šarádou pozměněné mluvy, šaškovství a roztomilého pochlebování, lidi napadne, že si s dětmi zřejmě nerozumím, nechápu je či že je snad nemám rád. 

(...)"

Citace z knihy (str. 26)

Trocha té drzosti :)

Ani já nevím nic, ale za jednou věcí si přesto stojím: touha zabíjet - byť primitivní - bude vždy počestnější a ušlechtilejší, než potřeba přemoudřelých dětí hojného věku kázat ve své aroganci o vlastních dobrosrdečných úmyslech, o pomáhání sociálně slabým, o veganství, o soudržnosti lidstva, nesmyslnosti války, náboženské toleranci a jiných prázdných heslech, jež slouží těmto jen coby tupé ideály, jež mohou hájit, u nichž se sdružují a kde dávají průchod své nekonečné marnivosti a přemoudřelosti, přesto, že nezažili, neviděli, nepochopili nic. 

(...)

Vždyť jak arogantní, hloupý a pokrytecký musí být někdo, kdo chce měnit svět? Už jen ten, který kritizuje systém, jež se mu nelíbí, jako by se snad jemu samému mělo plynutí života zodpovídat! Diktuje snad železo kováři, v jaký tvar jej má ukout? Ale stejně nabubřele mluvili i mí spisovatelé, a ti z nich, kteří byli zdrženliví, pouze trpěli samotou, tak jako já!

Citace z knihy (str. 85 a 86)

Pokora

Ovšem člověk nedovede žít v pokoře dlouho. Jen co pomine stav bezprostřední bezútěšnosti a pohodlí opět zaujme její místo, prožitky jakkoli niterné či kajícné změní se v pouhou mlhavou vzpomínku na přibližný obsah jejich dění, vzpomínku tak neurčitou, až je spíše neuceleným obrazem příběhu než vlastního prožitku. 

Citace z knihy (str. 114)

Závěr

Z názorů, kterými mne zezačátku večera tolik očaroval, mi stále nejjasněji zněla jedna věta: Cesta k poznání vede po klikatém schodišti. Je nesnadné odhalit pravý význam této zdánlivě jednoduché průpovídky, ovšem já věřím, že nyní chápu, co se jí snažil sdělit a onen poznatek je až hrůzně děsivý. 

Citace z knihy (str. 116)

MARŠÁLEK, Jiří. Večerní sláva Wiederhausera. Vydání: 1. Praha: FORMAL GROUP, 2019. ISBN 9788088287308.