Udržení pozornosti

Jednou mě napadlo, že se podívám, jak je na tom moje pozornost...

Bohužel jsem zjistila, že se snadno nechá zlákat různými podněty a málokdy vydrží být opravdu v soustředění.

Nedá se nic dělat - nastal čas trénovat! :-)

V dnešní době máme tolik podnětů, které nás neustále lákají, abychom jim věnovali pozornost. Skoro všichni s sebou nosíme v podstatě kamkoliv jednu takovou lákavou delikatesu v podobě mobilního telefonu. Ale nemusí to být jen on. Doma nás mohou přepadávat myšlenky o tom, co je ještě potřeba uklidit, koupit, vymalovat, zvelebit, co si zítra oblečeme na sebe, jestli není náhodou zapnutý sporák a tak dál, a tak podobně. Venku na nás číhá jedna reklama za druhou, jedna vůně vedle druhé, ...

Jednou jsem si toho všimla. 

A začala jsem zkoumat, co upoutává moji pozornost. A kdy se mi to děje. Výsledek? Děje se mi to vlastně neustále... Rozhodnu se, že jdu něco udělat. Třeba vyklidit batoh po příchodu domů. A místo, abych se plně ponořila do činnosti a užila si vyklízení, které by bylo během tří až pěti minut hotové, tak mi během pár vteřin pozornost uteče a už vymýšlím, že bych přitom ještě mohla uklidit boty a zhasnout v předsíni a zatáhnout si závěsy... Batoh nakonec vyklidím, ale místo abych ho vyklidila během pěti minut a pak postupně provedla všechny ostatní výše zmiňované činnosti, tak se snažím udělat to všechno naráz, jak mi zrovna skáče pozornost... Výsledek? Časový - stejný nebo mírně delší, Mozek? Ten se zabavil a zaskákal si na překážkách pozornosti, Radost z vykonávaných činností? - nula. Ani do jedné jsem se neponořila... Únava? Ano.

Občas mám pocit, že to přeskakování je vlastně forma otupění... Jenomže tahle forma je ve výsledku docela vyčerpávající...

Proč to teda dělám, když si myslím, že to není správné? Že si tak život tolik neužívám? Těžko říct. Odvykla jsem si držet delší dobu pozornost na jedné činnosti. Je to tak snadné pořád přepínat. Nemusím, že do ničeho ponořit. Málo co dodělám...

Zkoušeli jste se někdy najíst a být v plné pozornosti u toho, co jíte? Jestli ne, tak doporučuji. U takového jídla, zjistíte opravdu hodně věcí. Je zajímavé, že i když je jídlo většinou příjemná záležitost, tak je nás hodně, co si ho vlastně neumíme vychutnat. A je nás hodně, co při něm i vytáhneme mobil, přečteme zprávy, knihu, vyřídíme spoustu pracovních věcí... 

Dobře, dobře. Jídlo přeci jen trvá déle než pět minut - aspoň oběd snad... 

Ale víte, kdy jsem se opravdu zarazila? Když jsem zjistila, že se nedokážu soustředit ani dvě minuty, při čistění zubů. Dokonce jsem měla období, kdy jsem si "čistila" zuby třeba půl hodiny a přitom dělala spoustu jiných věcí.

Reálně jsem za tu půl hodinu myslela na čistění stejně jenom tak ty dvě minuty, ale pocit, že při čistění zubů zvládnu ještě spoustu jiných věcí, byl asi ohromující. A samozřejmě není pravda, že když mám půl hodiny v puse kartáček, tak toho vyčistím víc. Možná tak jedno místo, ale spíš je pak od pasty kde co, musím to po sobě ještě uklízet a nakonec je stejně potřeba se zamyslet, kde už člověk čistil a kde ještě ne... Časová úspora? Vůbec žádná. Ba naopak. :-)

A tak jsem si jednoho dne řekla dost! Je čas trénovat! Natrénovat důležitý "sval" s názvem pozornost. Chci si jednotlivé činnosti prožít a užít a ne u nich nebýt a otupět se něčím jiným. 

První tréninková jednotka? Čištění zubů. Proč? Protože čistění trvá cca 2 minuty. Pokud používáte spoustu kartáčků a zubních nití, tak třeba 3. Není to dlouhá časová aktivita. Opravdu není! A během těch dvou minut, opravdu není potřeba dělat nic jiného. Není potřeba čištění přerušit, protože za dvě minuty bude hotovo. (Jsou výjimky - kdyby začalo hořet třeba, ale rozumíme si, ne? ;-)) Není potřeba jít zhasnout v pokoji, když si vzpomenete, že jste tam zapomněli zhasnout. Uděláte to za 2 minuty, to je v pořádku. Není potřeba jít uklidit boty, zatáhnout závěsy, ani jít dovyklidit batoh, všechno tohle uděláte za dvě minuty. Není ani potřeba odcházet z koupelny na obchůzku bytu. A ani není potřeba vzít do ruky mobilní telefon a začít volat kamarádce, i když jste jí slíbili, že jí zavoláte v šest a šest už bylo před deseti minutami a teď jste si to uvědomili. Věřte mi, že je v pořádku, zavolat o 2 minuty později! Navíc vám lépe bude rozumět, když nebudete mít kartáček v puse. ;-)

A tak trénuji. Trénuji zůstat u čistění zubů celé čistění zubů a nedělat přitom nic jiného. Začátky byly krušné, ale i pozornost je "sval", který se dá natrénovat.

Já se cítím v životě lépe, když umím udržet pozornost a nemusím pořád střídat činnosti a zase se k nim vracet podle toho, co zrovna upoutá moji mysl.

Už si umím vyčistit zuby soustředěně. A je to skvělý pocit. Teď trénuji to jídlo, což je mnohem větší oříšek... 

Ale víte, co? Věřím, že to zvládnu a že to má cenu. Život je pak takový víc prožitý... :-)

Tento článek vznikl v plné pozornosti trvající cca 1 hodinu. :-)