Trilogie STOLETÍ

Autor téhle trilogie se jmenuje Ken Follett, Velkobritánec.

Děj knih čtenáře seznamuje nenásilnou románovou formou s "moderními" dějinami. To je ta část dějepisu, která se možná - alespoň z nějaké části - odehrála předtím, než jste se narodili, ale ve škole jste se o ní moc neučili, protože na to už pro samý pravěk, starověk a středověk nezbylo moc času. ;-) (Pokud to o vás neplatí, tak vám vlastně závidím, gratuluju a omlouvám se za nepravdivé tvrzení!:-))

Pokud vás zajímá období od první světové války (1914) až po pád Berlínské zdi (1989) a nebaví vás studovat to ve vážné studijní dějepisné literatuře, můžete si přečíst právě tuhle trilogii a doplnit si/ zopakovat si dějiny 20. století. ;-)

Knihy mi hodně připomínají Vondruškův styl dějepisných románů. Pokud od něho znáte Přemyslovskou či Husitskou epopej, tak můžete čekat něco velmi podobného, akorát o pár set let později. Čekají vás příběhy několika rodin z různých koutů světa, které zažívají dvacáté století na vlastní kůži. Díky tomu, že sledujete příběhy konkrétních lidí, tak vás děj chytne a nepustí. Jsou to bichle, ale tak napínavé, že jsem je všechny tři odnosila v batohu, abych si je mohla číst kdykoliv po cestě. A teď je mi vlastně líto, že už to skončilo. Chtěla bych číst dál a dozvědět se, co se stalo pak... :-)

Díky těmto knihám máme možnost si uvědomit, že to není zas tak dávno, kdy ženy ještě neměly hlasovací právo. Kdy černá barva pleti znamenala, že vás mohl kde kdo zmlátit, že jste těžko sehnali normální zaměstnání a že jste do mnohých míst ani nemohli vstoupit. A hlavně můžeme pozorovat tu hru na výsostech. Aspoň trochu se podívat, jaká hra se to tady vlastně hraje. A že ve světové politice jde možná i o malinko něco jiného, než jsme si mysleli. A že Němci nejsou jediný národ, který masově likvidoval nepohodlné občany. 

A tak dál a tak podobně ... :-)

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Pád titánů (1. díl)

Když u doutníku po snídani o všem uvažoval, uvědomil si, že ho pomyšlení na válku nijak neděsí. Mluvil o tom bezděčně jako o tragédii, ale tak úplně špatné by to nebylo. Válka by sjednotila národ proti společnému nepříteli a zdusila ohně neklidu. Už by se nestávkovalo a řeči o republikánství by zněly nevlastenecky. Ženy by dokonce mohly přestat požadovat hlasovací právo. A z osobního hlediska v té vyhlídce nacházel podivnou přitažlivost. Válka by mohla být jeho šancí, jak se stát užitečným, prokázat odvahu, sloužit vlasti a učinit něco na oplátku za bohatství a privilegia, jimiž byl celý život zahrnován. (str. 64 - leden 1914)

Byl slunečný den časného léta a Walter slyšel zpívat ptáky. V nedalekém sadu, který až dosud unikal ostřelování, odvážně kvetly jabloně. Lidé jsou jediní živočichové, kteří po milionech vraždí jiné svého druhu a mění krajinu v pustinu posetou krátery po granátech a ostnatými dráty. Třeba lidská rasa sama sebe zcela vyhladí ze země a zanechá svět ptákům a stromům, přemítal Walter apokalypticky. Možná by to tak bylo nejlepší. (str. 349-350, červen 1916)

Ženám se otevřela všemožná nová zaměstnání, ale Ethel rychle zjistila, že muži a ženy si stále nejsou rovni. Zaměstnání, v nichž muži vydělávali tři nebo čtyři libry týdně, se ženám nabízela za jednu libru. A i tak se potom ženy musely vyrovnávat s nepřátelstvím a obtěžováním. Muži cestující v autobusech odmítali ukazovat jízdenky ženám-průvodčím, údržbáři nalévali spolupracovnicím do tašky s nářadím olej a dělnicím nebyl povolen vstup do hospody u brány fabriky. K ještě větší zuřivosti však Ethel přiváděla skutečnost, že jestliže děti nějaké ženy chodí v hadrech, titíž muži ji označí za línou a neschopnou. (str. 302-303, únor 1915)

"Jakým právem Nigérii, Jamajce a Indii vládneme my?"
"Protože jsme Britové."
Billy přikývl. George Barrow, který zřejmě v životě neviděl atlas, se cítil nadřazený Descartesovi, Rembrandtovi i Beethovenovi. A nebyl žádná výjimka. Všichni zažili ve škole léta propagandy, kdy jim vykládali o každém britském vojenském vítězství, ale o žádné porážce. Vykládali jim o demokracii v Londýně, nikoli o tyranii v Káhiře. Když se učili o britské spravedlnosti, nepadla ani zmínka o bičování v Austrálii, hladovění v Irsku či masakrech v Indii. Učili je, že katolíci upalovali protestanty na hranici, a byl by pro ně otřes, kdyby se někdy dozvěděli, že totéž dělali protestanti katolíkům, kdykoli se jim k tomu naskytla příležitost. Málo z nich mělo otce, jako je Billyho táta, který by jim vysvětlil, že svět popisovaný učiteli ve škole je výmysl. (str. 604, březen 1918)

"Jestliže víme, že Němci platit nemůžou, proč na tom Lloyd George trvá?"
"Tu otázku jsem položil přímo jemu. Znám ho dost dobře od doby, kdy byl zodpovědný za vyzbrojování. Říká, že všechny válčící strany nakonec budou platit své dluhy samy a nikdo nedostane žádné reparace, které by stály za řeč."
"Tak proč tohle předstírání?"
"Protože nakonec za válku zaplatí daňoví poplatníci každé země - ale politik, který jim to řekne, už nikdy nevyhraje další volby." (str. 671, prosinec 1918 až únor 1919)

FOLLETT, Ken. Pád titánů: první část trilogie Století. Praha: Knižní klub, 2011. ISBN 9788024231761.

Zima světa (2. díl)

"Ale árijská rasa musí být vyšší - my vládneme světu!"
"Tvoji nacističtí kamarádi neznají dějiny," upozornil ho otec. "V době, kdy Němci ještě žili v jeskyních, stavěli staří Egypťané pyramidy. Ve středověku vládli světu Arabové - muslimové znali algebru, když se němečtí princové neuměli ani podepsat. S rasou to nemá nic společného." (str. 18, 1933)

Woody položil noviny před matku. "Říkal jsem Hoyleovi, že ty výtržnosti vyprovokovala ochranka - a dal jsem mu fotky, které to dokazují!" rozčiloval se. "Proč otiskl opak pravdy?"
"Protože je konzervativec," odpověděla.
"Noviny mají říkat pravdu!" zvolal Woody; pobouřením a vzteky mu stoupl hlas. "Nemůžou si jen tak vymýšlet lži!"
"Ale ano, můžou," pokývala hlavou.
"To není fér!"
"Vítej v reálném světě," řekla matka. (str. 111, 1935)

FOLLETT, Ken. Zima světa: druhá část trilogie Století. Vydání druhé. Přeložil Libuše TRÁVNÍČKOVÁ, přeložil Luboš TRÁVNÍČEK. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 9788076173736.

Hranice Věčnosti (3. díl)

George pokrčil rameny a už nic neřekl. Politickým diskusím s cizími lidmi se nyní vyhýbal. Obvykle měli snadné odpovědi: poslat všechny Mexičany domů, nechat narukovat Pekelné anděly do armády, vykastrovat homosexuály. Čím jsou ti lidé hloupější, tím radikálnější mají názory. (str. 225, 1962)

V západním Německu jste mohli vstoupit do kterékoli politické strany s výjimkou komunistické, která byla zakázaná. Rebeka s tímto zákazem nesouhlasila. Komunismus nenáviděla, ale tento zákaz bylo něco, co dělají komunisti, nikoli demokrati. (str. 313, 1963)

V uzavřené společnosti bylo téměř nemožné, aby se lidé dobrali pravdy. Rusové říkali tolik lží. V Sovětském svazu se skoro každý dokument zfalšoval: údaje o objemu výroby, hodnocení zahraniční politiky, policejní výslechy podezřelých, hospodářské předpovědi. Lidé si šuškali, že jediná pravdivá stránka v novinách je ta, která přináší rozhlasové a televizní programy. (str. 672, 1968)

Marii Nixon udivoval. Neměl špetku důstojnosti. Stále víc a víc lidí si uvědomovalo, co je to za podvodníka, jenže on nerezignoval; zůstával dál v Bílém domě, vztekal se, mlžil, vyhrožoval a lhal, lhal, lhal. (str. 734, 1972-1974)

Zahlédla skupinu vojáků, jak připevňují informační ceduli na stožár pouliční lampy. Zastavila, aby se podívala, ale vystoupit z auta neriskovala. Byl to dekret vydaný jakousi Vojenskou radou národní spásy. Žádná taková rada neexistovala: právě ji někdo vymyslel, nejspíš Jaruzelski. S hrůzou četla. Byl vyhlášen výjimečný stav. Pozastavena občanská práva, uzavřeny hranice, zakázáno cestování mezi městy, stejně jako všechna veřejná shromáždění. Platí zákaz vycházení od deseti hodin večer do šesti ráno a ozbrojené síly mají oprávnění použít donucovací prostředky k nastolení zákona a pořádku. (str. 804, 1976 - 1983)

George soudil, že tohle dělá každý. Sám měl tři krémové košile, u kterých si přál, aby se mu brzy roztřepily límce a on je mohl vyhodit. Lidé nosí oblečení, které nesnášejí, z nejrůznějších důvodů. (str. 825, 1984-1987)

"(...) První, co Hitler udělal, bylo převzetí tisku a jeho podřízení vládě. Lenin udělal totéž. " (...) "Amerika je svobodná, protože má neuctivé noviny a televizní pořady, které odhalují a zostouzejí prezidenty, co si Ústavou vytírají zadek." (...) (str. 866, 1988-1989)
Tedder pozvedl sklenici k přípitku. "Na konec komunismu!"
"Na tom jsme pracovali celé ty roky," poznamenal Cam.
Tedder skepticky zakroutil hlavou. "Všechno, co jsme dělali, nebylo vůbec k ničemu. Navzdory veškerému našemu úsilí se z Vietnamu, Kuby a Nikaraguy staly komunistické země. Jen se podívej na další země, kde jsme se pokoušeli zabránit nástupu komunismu: Írán, Guatemal, Chile, Kambodža, Laos... Žádná z nich nám moc ke cti neslouží. A teď východní Evropa opouští komunismus bez jakékoli pomoci z naší strany."
"Přesto bychom měli přemýšlet o nějakém způsobu, jak si připsat zásluhy. Nebo přinejmenším jak nechat prezidenta, aby se je připsal." (str. 917, 1988-1989)

FOLLETT, Ken. Hranice věčnosti: třetí část trilogie Století. Přeložil Libuše TRÁVNÍČKOVÁ, přeložil Luboš TRÁVNÍČEK. Praha: Knižní klub, 2015. ISBN 9788024248462.