Tatér z Osvětimi

Autorka Heather Morris se během svého života setkala s člověkem, který "přežil" Osvětim. A tenhle člověk - Lale Sokolov - jí vyprávěl svůj příběh. 

Přemýšleli jste někdy o tom, jak těžké to musí být? Vyprávět o tomhle. Znovu to prožít. Přesto na sklonku svého života, to Lale dokázal a svůj příběh odvyprávěl.

Heather Morrisv vyprávění zpracovala a napsala velmi poutavou knihu - Tatér z Osvětimi. 

Mně osobně se téma koncentračních táborů velmi dotýká, stejně jako téma čarodějnických procesů. Je asi někde zakódované v mé člověčí duši. Přečetla jsem na tohle téma už několik knih. Navštívila jsem Osvětim i místa, kde se odehrávali čarodějnické procesy. Jsou to místa, která pláčí. Což je dobře, protože tím vypráví příběhy a nenechávají nás zapomenout. Upozorňují na sebe a zdvihají varovný prst. Věřím, že my lidé si tyhle příběhy neseme všichni s sebou v duši. Díky tomu máme všichni možnost buď tyhle skutečnosti léčit nebo potvrzovat, každým svým činem. A myslím si, že právě proto, jsou pro nás tato témata, tak tíživá, živá, přitažlivá. Proto o nich stále píšeme knihy, točíme filmy, tvoříme památníky...

Kniha Tatér z Osvětimi je krásná. Jsem ráda, že si ke mně našla cestu. Z celého srdce vám ji doporučuji. Je to kniha s velmi těžkým tématem a přesto je plná naděje. Má v sobě jiskru. Tu jiskru, kterou v sobě máme všichni. 

Možná při ní občas zatajíte dech, možná si popláčete, možná se dojmete, ale možná se i zasmějete a možná i poučíte. Možná vás začne svrbět vaše tetování...

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Cesta do tábora

Laleův vlak pádil krajem. Lale stál s hlavou vztyčenou a myslel na své. Bylo mu čtyřiadvacet. Nezajímalo ho, kdo je ten muž za ním, který si občas opřel hlavu o jeho rameno. Lale ho neodstrkoval. Byl to jen jeden z bezpočtu mladých mužů nacpaných do vagónů, které jindy sloužily k přepravě dobytka. Lale nevěděl, kam je vezou, proto se oblékl jako obvykle: vzal si vyžehlený oblek, čistou bílou košili a kravatu. Vždycky se oblékej tak, abys udělal dojem.

Citace z knihy (str. 9)

V táboře

Ve svém pokoji Lale pečlivě rozlomil klobásu na dvě stejné poloviny. Voskovaný papír rozdělil, poloviny klobásy do něj pevně zabalil a oba balíčky vrátil do tašky. Když Lale zvedal druhý, zastavil se a hleděl na ten malý, úhledný kousek jídla, který tam ležel vedle jeho zhrublých, špinavých prstů. Těmi prsty, které bývaly hladké a čisté a baculaté, brával dobré jídlo, a někdy dokonce musel hostiteli říct: "Ne, opravdu, děkuji, už nemohu." Když ukládal klobásu do tašky, jen zakroutil hlavou.

Citace z knihy (str. 71)

Z Dovětku

Tatér z Osvětimi je příběhem dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identity, a Lale mi vyprávěl, co museli dělat, aby přežili. Žil podle hesla: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den." (...)

Citace z knihy (str. 235)

Z Doslovu

Pokusím se dát příklad toho, jak je roky v táboře ovlivnily. Když musel otec zrušit svou firmu, bylo mi šestnáct. Když jsem se jednoho dne vracel ze školy, právě odtahovali naše auto a na dům věšeli ceduli, že půjde do dražby. Máma uvnitř balila naše věci. A zpívala si. Pane jo, pomyslel jsem si, oni o všechno přišli a máma si zpívá?Řekla mi, abych se posadil, že mi poví, co se děje. Zeptal jsem se: "Jak můžeš balit a přitom si zpívat?" Rozesmála se a řekla mi, že když někdo celé roky neví, jestli za pět minut nebude mrtvý, pak se dokáže vyrovnat snad se vším. A dodala: "Dokud jsme živí a zdraví, všechno se dá napravit."

Citace z knihy (str. 241)

MORRIS, Heather. Tatér z Osvětimi. 2. vydání. Přeložil Vladimír FUKSA. Brno: CPress, 2019. ISBN 9788026424963.