Svátky a výročí

Tuhle jsem šla po ulici a jak už to tak v životě bývá, zasáhla mě myšlenka. Myšlenka o všech těch svátcích a výročích, která nás v životě potkávají a ke kterým se potřebujeme nějak postavit.

Třeba tím naštvaným. Kdy uzří, že oukej - každý má svátek a narozeniny, to by se dalo ještě snést, ale pak je tu spousta těch dalších věcí, komerčně záměrně přidaných, abychom utratili spoustu peněz navíc. Jako Valentýn, svátek matek, Den dětí, Mezinárodní den žen, Den otců, Vánoce, Velikonoce a tak dál a tak podobně.

Ano, je to tak. Díky těmto svátkům utratíme jako společnost víc peněz a majitelé obchodů, mobilní operátoři a podobní si mohou namazat kapsy. A jestli vás kvůli tomu baví být naštvaní a říkat si, jak je to na pikaču, tak je tady pro vás ta možnost. ;-) Můžete na tato výročí nadávat, záměrně je ignorovat, nebo se nechat strhnout a pustit se do nakupování, přesně podle diktátu a naší touze po konzumu. Je to tak v pořádku.

Když do mě ale vrazila myšlenka ohledně svátků a výročí, tak mi právě ukázala pohled jiný. Pohled klidný, láskyplný, mírumilovný. Pohled, který se mně líbí a kterým se nyní řídím.

Bylo mi umožněno nahlédnout, že je docela přirozené, že na některé bytosti myslíme více a na některé méně, na některé téměř vůbec a na některé vůbec, nebo jen tak všeobecně jako na bytosti. (Protože jsme je třeba nikdy v tomto životě nepotkali a žijí na druhé straně Zeměkoule.) A možná máme tendenci, těm bytostem, na které přirozeně myslíme nejvíc, kupovat různé dárečky, vytvářet milá překvapení, dělat jim radost. A tím vlastně dělat radost i sami sobě. A velmi pravděpodobně to děláme bez ohledu na všechna ta nalajnovaná výročí a svátky... Možná jim připravíme večeři a uspořádáme ji na talíři tak, aby to krásně vypadalo - třeba do tvaru smajlíka. Možná jim na louce utrhneme kytičku, dáme jim pusu a hezky se na ně usmějeme. (Jestli se vám tohle neděje a nemáte potřebu - klidně jiným způsobem - předávat radost do svého okolí, možná je čas se zamyslet, proč se to neděje. ;-))

A podle mě je tohle ta podstata. Takhle by to přirozeně mělo fungovat. Vycházet z radosti. A když přijde impulz následovat ho. Dělat radost sobě, protože když jí máme dost, přirozeně ji předáváme dál do svého okolí. V takovém ideálním případě bychom žádné nalajnované svátky, významné dny ani výročí nepotřebovali.

Jenomže... Život plyne. Něco zapomeneme, někde se rozhádáme, někam se posuneme, něco se přiučíme...

A teď je čas znovu se podívat na ta výročí. Jestli chcete můžete se podívat mýma očima: Všechny svátky a výročí jsou tu od toho, abychom si vzpomněli i na bytosti a události, na které tak často a přirozeně nemyslíme. Nejsou tu od toho, abychom se s hekáním/nadáváním vypravili do obchodu a něco koupili, aby se neřeklo, ale od toho, aby se nám připomněli, abychom si vzpomněli a věnovali soustředěnou chvíli naší pozornosti. Připomenuli si, co jsme se díky dané události/bytosti naučili, kam nás posunula. Abychom zrekapitulovali, co významného se v našem životě stalo. Abychom si mohli zhodnotit, zda jsme spokojeni, jak se situace vyvíjí a uvědomit si, jak bychom chtěli pokračovat dál. Vězte, že už tohle je obrovská věc. A třeba to povede k tomu, že jim v duchu poděkujeme, že zvedneme telefon a domluvíme se, že se sejdeme, že nás napadne, co by tu danou bytost potěšilo. Třeba to i koupíme/ vyrobíme/ zajistíme a nakonec ji obdarujeme. Ale to podle mě není to hlavní...

Proto jsou tu všechny ty svátky, abychom mohli ve svých srdcích slavit a oslavovat. Abychom si mohli na danou bytost vzpomenout a popřát jí štěstí na její další cestě.

Proto jsou tu všechny ty narozeniny, abychom mohli oslavovat, že jsme na světě. Abychom si uvědomili zázraky, které se staly a které se dějí každý den.

Proto jsou tu všechny ty významné dny - dny matek, otců, žen a mužů, dětí. Abychom nezapomínali na to, že pouhé bytí je velká věc, že být rodičem je velká a statečná věc, abychom mohli poslat požehnání i těm bytostem, které "vůbec neznáme".

Proto jsou tu všechny ty Vánoce a Velikonoce - abychom se mohli zpátky spojit se svou rodinou. 

Proto jsou tu všechny ty oslavy lásky, abychom znovu zharmonizovali naše srdce.

Může nás to naučit, že pokaždé, když se probudíme, je důvod oslavovat. To že každý den "vyjde" Slunce, je velký zázrak, který stojí za to oslavit. Prostě je potřeba slavit každý den. Naladit se na zázraky a krásu, přijmout radost a pak ji šířit svým způsobem dál. Tak jak umíme. Třeba jen tím, že se dneska na prodavačku v trafice usmějeme a popřejeme jí hezký den. A nebo se usmějeme sami na sebe - do zrcadla.

Je to jenom úhel pohledu. Buď nás budou výročí, významné dny, svátky a podobné jiné záležitosti ničit a nebo nám budou pomáhat. 

A ohledně dárků? To si samozřejmě musí každý vyřešit sám. Ale schválně si uvědomte, na co si vzpomínáte z Vánoc/narozenin? Co je pro vás v konečném důsledku to důležité? Vzpomínáte si na všechny ty dary, co jste dostali? Nebo na tu atmosféru a zážitky, co se staly okolo? 

No a pak si to udělejte takové, jaké chcete, jak nejlépe to dovedete. A slavte také tak, jak chcete, co chcete a jak nejlépe dovedete. A obdarovávejte, tak jak chcete, umíte a na co máte. A dívejte se na to pohledem, jakým chcete, který vám nejlépe vyhovuje. 

Prostě tak, abyste z toho měli radost. :-)

TAK VŠECHNO NEJLEPŠÍ! A KRÁSNÝ SVÁTEČNÍ DEN! I TEN DNEŠNÍ! :-)