Stání na jedné noze
Pamatujete si, jak to vypadalo, když jste se učili chodit?
Ne, jasně, že ne! To si nepamatujeme. Ale v naší společnosti žije spousta malých spoluobčanů, kteří nám to zadarmo předvedou přímo na ulici. A nebo možná máte jednoho takového člena společnosti doma? ;-)
Když se učíme chodit, jsou naše první kroky dost nejisté. Uděláme pár kroků a spadneme. Potkáme malou nerovnost na cestě a spadneme... Tenhle postup je naprosto v pořádku. Neustáváme totiž v tréninku a jednoho dne chodíme velmi jistě i v "obtížných" terénech.
A víte, kdy se to stane? Kdy naše chůze začne vypadat jistě, přirozeně a elegantně?
Když zvládneme stát na jedné noze.
V ten moment udržíme rovnováhu na obou nohách a tak nás jen tak nějaká nerovnost nezaskočí. Můžeme chodit rychle i pomalu, protože máme jistotu i v momentě, kdy zrovna jedna naše noha opustila pevnou zem a přesouvá se před nás, aby se znovu o zem opřela a převzala zodpovědnost za naše stání.
Chůze je vlastně střídání krátké opory na dvou dolních končetinách s delší oporou pouze o jednu dolní končetinu. Takže když se bez problému udržíme na jedné noze, vypadá naše chůze elegantně a jistě.
Možná se vám stalo, že jste se během života poranili právě na dolní končetině. Třeba jste si pochroumali kotník, nebo jste si něco zlomili. Ale ono stačí i že vás třeba něco do nohy štípne...
Vzpomínáte na to?
Z tak přirozeného pohybu jako je chůze se najednou stal větší či menší problém. Opora o jednu z končetin nefungovala a nám nezbylo nic jiného než začít kulhat nebo dokonce použít pomůcku, abychom se vůbec mohli pohybovat (třeba berle, hole, chodítko atd.).
Menší či větší úrazový stav na dolních končetinách, kdy se dostaví kulhání asi také zažijeme během života téměř všichni.
Kdy se vám lépe žije a jste ve svém životě spokojenější? Když je vaše chůze jistá a spolehlivá, nebo když jste v chůzi nejistí?
Mám domněnku, že většina z vás si odpoví stejně jako já: "Žije se mi lépe a jsem spokojenější, když se na svou chůzi mohu spolehnout a nemusím se pekelně soustředit, abych nespadla. Dokonce je pro mne příjemné, když při běžné chůzi nemusím využívat žádnou pomůcku (např. berle), protože mám díky tomu volné ruce, které se mi hodí na přenášení věcí, odemykání dveří a tak dále, a tak podobně.
A teď se pojďme podívat, co nás čeká do budoucna.
S přibývajícími léty, pokud s tím nic neděláme, se nám přirozeně zhoršuje rovnováha (vlivem nejrůznějších faktorů). Až si jednoho dne uvědomíme, že se na chůzi musíme pekelně soustředit, vybírat si nenáročné terény a možná si k chůzi i přibrat pomocnici/pomocníka třeba ve formě nějaké pomůcky.
A kdy tato fáze nastane? Když se nám nedaří stát alespoň několik vteřin na jedné noze. Kruh se uzavírá, vracíme se tam, kde jsme před mnoha lety začali. Jenomže zatímco v roce/ve dvou nám nedělalo žádný problém udělat dva kroky, spadnout, zvednout se, udělat tři kroky, spadnout, zvednout se, ... Tak ve vyšším věku už pro nás každý pád může znamenat velké ohrožení. Mimo jiné proto, že padáme z podstatně větší výšky a také proto, že naše kosti mohou být více náchylné ke zlomeninám. No a také nám to nepřidává moc psychicky. Moc dobře si pamatujeme, jak jsme běhali jako laňky a o chůzi jsme se nemuseli starat. Zatímco teď se musíme někoho nebo něčeho držet, ...
Dobrá zpráva je, ...
... že už víme, co k elegantní a jisté chůzi potřebujeme. Potřebujeme mít schopnost stání na jedné noze!
A s tím se dá celkem jednoduše něco dělat. Stání na jedné noze se dá totiž trénovat!
Cože, říkáte si? Další trénování...? Jo, všechno se dá trénovat, ale kde na to člověk má vzít čas, že jo?! Taky musíme někdy vydělávat, spát, jíst, cestovat MHDčkem, čistit si zuby, ... Když budu pořád jenom trénovat, to bych taky nemusela dělat nic jinýho a za to se neuživím.
Já říkám: Máte pravdu, potřebujeme i vydělávat (aspoň někteří :-)), spát, jíst, cestovat MHDčkem, čistit si zuby, ... Vtip je v tom, že při některých těchto činnostech, které už i tak děláme, můžeme trénovat stání na jedné noze.
Já například mohu doporučit stát na jedné noze při čištění zubů (v půlce nohy vystřídat). Tím si zajistíte, že nebudete s kartáčkem pobíhat po bytě a muset pak po sobě ještě uklízet úniky pasty. :-) Tedy budete trénovat svoji rovnováhu a pozornost v jednom.
Nebo se dá trénovat stání na jedné noze při jízdě v MHD. Není dobré to trénovat, když je dopravní prostředek nacpaný k prasknutí, ale když se vám zadaří jet v poloprázdném, můžete zůstat stát a trénovat. Stoupnete si hned k tyči, abyste se mohli přidržovat a už to jede. :-) Trénink v MHD je vyšší level, přeci jen vám vaši snahu pohyb dopravního prostředku ulehčovat nebude, za to si však budete o to víc jisti na "klasickém" povrchu.
Trénovat se dá i při jakémkoliv čekání ať už venku nebo vevnitř...
No a pokud už se stalo, že jste se dostali do fáze, kdy je pro vás stání na jedné noze i na rovném povrchu nesnadné či nemožné, ani tehdy se nemusíte házet do starého železa. Ba naopak. Vězte, že i v této fázi, se dá stání na jedné noze vylepšovat. Možná že to nedotáhnete na mistrovství světa, ale pokud budete chtít, máte velkou šanci dotáhnout to k jistější chůzi. Jen je potřeba více si zajistit svoje prostředí a podmínky, aby vám nehrozil pád. Je potřeba zajistit si, že se můžete hned spolehlivě něčeho/někoho dobře stabilního chytit. I pár vteřin udělá velkou věc, pro vaši jistotu v chůzi. I minutka tréninku denně vás začne posouvat. Naše těla nás podpoří, když je budeme stimulovat!
Ano, kdykoliv nás může potkat blbá "náhoda", nečekaný úraz a naši snahu nám jednoduše překazit. Jenomže kdybychom brali život takhle, tak si rovnou můžeme jít lehnout do rakve a nedělat vůbec nic. Rozhodnutí je jako vždy na každém z nás.
Já se rozhodla pro pravidelný trénink při čištění zubů a občasnou výzvu v MHDčku, když na to je prostor.
Tak ať vám to dlouho, jistě a elegantně šlape. Ať máte ještě lepší život!
S vděčností a láskou!
Ollie
