Představujeme: SLUCHÁTKA

29.10.2023

Představte si, že byste nastoupili do letadla (pokud nelítáte, představte si autobus) a odehrála by se následující scéna...

Nechce se vám číst? Raději byste si článek poslechli?

Stačí si pustit video a článek se přečte za vás. :-)

To je mazec co?

Říkáte si, že je to naprostý úlet? Tohle by se nemohlo stát. To by bylo úplné šílenství pustit nahlas několik věcí přes sebe. Nejen že běží u všeho nahlas zvuk, ale zároveň na vás útočí i obraz několika věcí najednou... Z toho by se ti lidé museli za chvíli zbláznit...

Máte pravdu.

Jak jste někteří asi poznali, předchozí ukázka byla vzatá ze sci-fi seriálu Doctor Who. Jedná se o čtvrtou sérii, díl desátý s názvem Midnight, který byl vydaný v roce 2008.

Takže je to naprostá sci-fi záležitost. Autor (Russell T. Davies) si tady trochu zapřeháněl. Tohle kdyby se mělo dít, tak se proti tomu jasně ohradíme, že jo?!

Až na to, že...

Už tehdy, když jsem tenhle díl viděla, tak jsem si říkala: "Jo to je přesný. To je skoro jako ty obrazovky ve Student Agency akorát trochu víc dohnané do extrému."

Ve Student Agency totiž přimontovali před každé (s výjimkou jednoho - víte kterého? ;-)) sedadlo speciální malou obrazovku. Takový tablet.

Autobus s obrazovkami

Do té doby měly některé "pokrokové" dálkové autobusy jednu, dvě nebo tři obrazovky, na které se promítal film nebo seriál vybraný obsluhou daného autobusu. Zvuk jste si mohli pustit do sluchátek. No a když se vám na to nechtělo dívat, tak jste si mohli pustit hudbu na jiném kanále. Nebo prostě jen tak sedět, spát, přemýšlet, či se bavit se sousedem...

(Nemusíte mi namítat, že ještě pamatujete autobusy, kde žádné obrazovky nebyly. Nebo autobusy, kde sice obrazovka byla, ale zvuk hrál hezky nahlas. Vím o nich. :-))

Zpět k tabletům zabudovaným do sedadel.

Velmi pokrokový vynález, že? Člověk dostane větší svobodu. Už se nemusí dívat na to, co vybere steward pro všechny, ale pustí si "jenom pro sebe" vybraný film nebo seriál. Navíc tahle věcička toho umí ještě mnohem víc! Můžete si zahrát jednoduché hry, dívat se na aktuální pozici autobusu, pouštět si hudbu a tak dále, a tak podobně. Ideální, hm? Zvuk si pustíte do sluchátek, "nikoho" tím nerušíte a bavíte se po svém.

Píšu o tom proto, že jsem na tomhle vynálezu vnímala několik tak zvaných much.

Dříve nešla - na začátku cesty a vždy po nástupu nových pasažérů - chvíli obrazovka vůbec vypnout a byli jste nuceni dívat se na reklamy od Student Agency. Což je pochopitelné, je to jejich autobus a trocha té reklamy je potřeba. Jenomže, když na cestě usnete, mezitím autobus zastaví, nabere cestující a vzbudí vás záře obrazovky, která se automaticky zapne, začne znovu přehrávat reklamy, aby o ně ti noví nepřišli, tak byste možná stejně jako já měli nutkání si to s někým pořádně vyříkat. :-)
Každý (kromě toho jednoho člověka bez obrazovky) má sice svoji obrazovku, na které si může "dělat co chce". Ale ať chcete nebo ne, vaše oči vidí a váš mozek vnímá minimálně tři další obrazovky... Takže to není tak úplně jedna na jednoho, ale spíš minimálně čtyři na jednoho každého pasažéra. Pořád ale dobrý. Stačí si zavázat oči a problém je vyřešen. :-)
Zrušil se noční klid. Každý má totiž svojí obrazovku, kterou si může kdykoliv zapnout a vypnout. No a to znamená, že to může udělat i třeba ve tři ráno, když se zrovna probudí a začne se nudit. Takže - pokud si zapomenete stínítko na oči, můžete pařit celou noc. :-)

Obrazovka ve vlaku

Prostě jak říkám: Velmi pokrokový vynález. Dokonce tak pokrokový, že ve vlacích Českých drah se začala také objevovat spousta nových obrazovek. Ne teda pro každého zvlášť, ale najednou na vás svítila jedna, která hlásala aktuální polohu, občas problikla reklama, říkala vám časy příjezdu do jednotlivých stanic a tak. A pak tu byla další - starší, která vás neustále informovala přes které zastávky pojedete, jaký je aktuální čas, předpokládaný příjezd do další stanice a případné zpoždění. Jasně jedna obrazovka dobrá, ale dvě, které říkají v podstatě to samé?

Obrazovka ve vlaku

Oukej úlet. Muselo se to vyzkoušet. Dneska už jde obrazovka ve Student Agency vypnout hned. Zapne se jenom na váš pokyn, takže nechtěné reklamy vás už neobtěžují. A ve vlacích Českých drah většinou funguje jenom jedna z obrazovek, takže pohoda, svět se nezbláznil a je jenom potřeba vzít si to stínítko na oči, abyste se přes noc v autobuse mohli vyspat....

Až na to, že to není pravda. :-)

Možná právě naopak. V poslední době vnímám takový populární fenomén. Pouštění si telefonu nahlas. No a to už se dostáváme k tomu, že ukázka z Doctora Who (viz výše), která se mohla zdát jako skutečnost přitažená za vlasy, se stává normální situací.

O co podle mě jde. Podle mě někteří z nás úplně zapomněli na to, že existují sluchátka. To je takový ten vynález, který se dává na nebo do uší, aby člověk nerušil svoje okolí a mohl si poslouchat v klidu co chce. Ale chápu, už jsou tady s námi od roku 1910, takže je snadné na ně zapomenout.

Dávám vám sem obrázek, abyste si mohli připomenout, jak to třeba vypadá. :-)

Nebo se možná stalo to, že jak se všechno zdražilo, tak prostě už lidi nemají na sluchátka peníze...

Jenomže na chytré mobilní telefony stále peníze máme. No a protože není čas ztrácet čas, tak kdy jindy si má člověk pustit všechna ta videa, co na nás neustále vyskakují na našich sociálních sítích, než po cestě v MHD? Já to chápu ideální čas. Čtení, povídání si, nudění se, přemýšlení už dávno vyšlo z módy. Navíc těch věcí, co je potřeba "vyřídit", co je potřeba vyřídit na telefonu je tolik. Takže jasně, ideální příležitost udělat to takhle po cestě. Souhlasím, proč ne.

Akorát jsme nějak pozapomněli, že MHD je zkratka od Městské HROMADNÉ Dopravy. To bych chtěla zdůraznit - HROMADNÉ. To znamená, že tam cestují lidé hromadně. A aby to mohlo fungovat, tak je potřeba se tak nějak umět chovat, aby tam ti lidé mohli hromadně cestovat.

Příklad, jo! Určitě se vám někdy stalo, že jste nastoupili třeba do metra a zrovinka do toho samého vagónu nastoupil občan, který tak úplně nedbal na svoji osobní hygienu (ať už z jakéhokoliv důvodu). A tak se stalo, že jelo metro, které má 5 vagónů, 4 vagóny narvané lidmi a ten pátý vezl jenom tohohle jednoho člověka. Najednou se nám spojení hromadná doprava přeměnilo do hromadno-individuální doprava, že?

A jsou i jiné případy. Třeba když nastoupí někdo hodně opilý a začne vás obtěžovat svým pachem a třeba i potřebou si s vámi povídat. Nebo když začne někdo velmi nahlas řvát.

Jasně jsme v Hromadné dopravě - takže je zároveň potřeba i zvýšit svoji toleranci k ostatním, být připraveni, že se musíme se svojí osobní bublinou trochu uskromnit, zvlášť ve špičce.

Ale pořád, aby to fungovalo, tak je potřeba dodržovat taková nějaká základní pravidla slušného chování... Souhlasíte?

A jedno z nich podle mě je, omezit svůj zvukový projev na minimum. Protože, jak by to vypadalo, kdyby všichni, co nastoupí začali nahlas zpívat nebo mluvit? Divně, říkáte si? Podobně jako na videu na začátku článku?

Ano, souhlasím. A proto to neděláme. Jasně, když jedeme s někým, tak si s ním povídáme, ale neřveme u toho. Když potřebujeme poslouchat hudbu, tak si ji pustíme do sluchátek. Když se chceme dívat na video, tak se díváme, ale zvuk si pustíme do sluchátek, abychom neobtěžovali ostatní...

Ale počkat... Jeli jste někdy v poslední době MHDčkem? Já teda jo. A téměř vždycky se mi stane, že se tam nachází někdo, kdo si právě pouští nějaké to video NAHLAS. Úplně normálně nahlas. Jakože prostě nahlas. Tak - že to slyší všichni ostatní. A co mě nejvíc zaráží, je to, že to vypadá, že to ti lidé považují na normální.

Já nevím, kdy se to přesně stalo. Ale už to pozoruji opravdu nějakou dobu. Došli jsme tak daleko, že je pro některé z nás v pořádku si v hromadné dopravě pouštět nahlas videa. A ne nemůžou za to a nedělají to zdaleka jenom "mladí", na které se většinou všechno svádí, protože nové generace jsou stále zkaženější a zkaženější, zatímco za našich mladých let, že jo... Ale dělají to lidé mladší než jsem já, stejně staří, jako jsem já a co mi přijde nejvíc divné i lidé, co jsou starší a dokonce i ti co jsou o hooodně starší než jsem já.

Také už jste někoho takového potkali?

Nemůžu si pomoc, ale ať se na to dívám, jak se na to dívám, tak mi to přijde velmi neslušné a nepatřičné. Vždy se mi vybaví právě ten díl Doctora Who, který jsem vám sem hned na úvod dala. Právě tu absurditu. Právě to, že tohle sci-fi jednání, se nám teď děje v běžném životním provozu.

Ráda bych vám pověděla ještě dvě historky, které se mi staly.

První

Nastoupila jsem do "nejmenovaného" dálkového autobusu na cestu dlouho 18 hodin. A za mnou seděla paní (40+), která si pustila na telefonu film nahlas. Tak jsem ji požádala, jestli by si ho mohla pustit do sluchátek, že mě to ruší a že její film slyším i přes hudbu, co si pouštím do sluchátek já. Paní vypla zvuk. Pohoda. Jenomže asi za hodinu to nevydržela a pustila si znovu film nahlas.

V mojí hlavě často běží myšlenky. Jak je možný, že se nikdo jiný neozve. To mi neříkejte, že to nikomu jinému nevadí?

Ale vadí! Když jsem se totiž ozvala podruhé, tak se ke mně připojili další lidé, kteří paní také sdělili, že jim její pouštění filmu nahlas vadí. A tak si paní postěžovala, že si omylem zapomněla sluchátka a chce se dívat na film. Tak jsme ji nasměrovali k pánům řidičům, kteří ji prodali sluchátka za deset korun a paní si šťastně pustila film do sluchátek. :-)

Happy end, říkáte si. Jenomže za pár hodin se jedna maminka s holčičkou rozhodly, že si spolu pustí film na telefonu. No a protože se chtějí dívat spolu na jednu obrazovku, tak si ho pustí nahlas, logické, ne? Co si budeme film byl slyšet opět po celém autobuse...

Do třetice během té samé jízdy se ve čtyři hodiny ráno ozvalo přes celý autobus: "Už sis čistil zoubky? Je čas vyčistit si zoubky! Lá la lá la lala lá..." Takové to dětské videíčko, kde se zpívá a tancuje na nějaké výchovné téma. Nic proti nim nemám. Ale vadí mi, když mě vzbudí ve 4 ráno... A opravdu to hrálo přes celý autobus. Tihle lidi seděli až úplně vzadu, zatímco já skoro úplně vepředu. Celý autobus se díky této písničce začal probouzet, ale že by jim někdo tam vzadu řekl, ať si to dají do sluchátek, to se opět nedělo. A tak jsem to šla vyřešit já. Video pustili rodiče jedné malé holčičce. Takže mi paní říkala, že jí to nemůžou pustit do sluchátek, protože ona sluchátka ještě neumí. Jasný, chápu. Přesto všechno si myslím, že není v pořádku pustit na celý autobus dětské písničky ve 4 ráno...

Druhá

Jela jsem metrem a nastoupil tam pán, který kouřil cigaretu. Nekecám. Uvnitř vagónu, kouřil klasickou cigaretu. Já byla na druhém konci, takže chvíli trvalo, než ke mně závan cigaretového kouře doputoval a než jsem si všimla, že tu opravdu někdo kouří.

A? Zase to vypadalo, že to nikomu nevadí. Já se z nás fakt picnu. To mi neříkejte, že nikomu jinému v tom vagónu nevadilo, že tam někdo kouří. Neříkejte mi, že všichni ti lidé, co se mnou jeli byli vášnivý kuřáci, kteří ocenili, že si mohou v metru alespoň pasivně zakouřit. Nevěřím. Na to nás tam bylo opravdu dost. A přesto nikdo tomu pánovi neřekl, že je to nevhodné a že by to mohl típnout nebo vystoupit. Tak jsem mu to šla říct já...

A teď abych to uvedla na pravou míru. Není to tak, že vždycky, když se děje něco, co podle mě není správně, tak jdu a něco s tím dělám. Někdy jsem tak nízko s energií, že to prostě nejde. Někdy je mi těch lidí tak moc líto, že to nejde. Někdy už mám všeho dost a tak to nejde. Někdy jsem naštvaná kvůli něčemu úplně jinému a tak to taky nejde. Každopádně - vždycky je to mimo mojí komfortní zónu, vždycky bych byla raději, kdyby se ty věci neděly nebo kdyby je za mě vyřešil někdo jiný. Takže chápu, že to nikdo nechce řešit, i když to většině asi vadí. Jenomže - podle mě je dobré si uvědomit známý fakt, který zvěčnil i Terry Pratchett v knize Otec Prasátek:

A Zuzana byla dost chytrá na to, aby věděla, že fráze "někdo by měl něco udělat" sama od sebe nepomáhá. Lidé, kteří ji s oblibou používají, totiž nikdy neřeknou ten nezbytný funkční dodatek "a ten někdo jsem já". (...)

A tak i když tenhle článek vyznívá dost sarkasticky a kriticky, tak má za úkol nás všechny podpořit. Podpořit nás v tom, abychom vždycky, když to jde, když vidíme, že se děje něco s čím nemůžeme souhlasit a nechceme aby tak náš svět vypadal, abychom s tím zkusili něco udělat. Protože když budeme vždycky jenom čekat, že to za nás udělá někdo jiný, tak se možná stane, že neudělá nikdo nic. A my už víme, co se všechno v dějinách stalo...

Všichni můžeme měnit takové ty malé věci. Ano, bereme tím na sebe zodpovědnost. Může se nám stát, že naše mise nebude úspěšná. Může se nám stát, že nás někdo pošle do patřičných míst. Ale také se nám může stát, že uspějeme. Nebo že o tom aspoň ta daná osoba začne přemýšlet. Nebo že se staneme inspirací jiným lidem, kteří se díky nám pak odváží a příště už nebudou jen tak sedět v koutě.

Budete se divit, ale občas to stačí. Občas si to ti lidé opravdu neuvědomí. Třeba někteří feťáci si neuvědomí, že není vhodné dávat si dávku v průchodu, kde chodí lidi do kavárny. Věřím tomu, že spousta lidí, co si pouští nahlas ta videa si vůbec neuvědomují, že by to ostatní mohlo vyrušovat. A tak je potřeba jim to říct.

Jsou tu i věci, které si lidé uvědomují a přesto je dělají, protože vědí, že vládnou strachem a že jim to pravděpodobně projde. Viz třeba setkání se s násilím na ulici.

A je to na nás. Doopravdy. Na nikom jiném.

Takže když to půjde. Když to jen trochu půjde. Tak nám všem držím palce. Já vím, jak je to nepříjemné. I vím, jak se pak může člověk cítit, když se nesetká s kladnou odezvou. A přesto si myslím, že je potřeba jít do toho znovu a znovu. Přestat zavírat oči.