Pozdrav Slunci

Již ve starém Egyptě bylo každého rána pravidelnou součástí denního života uctívání slunce. Člověk se k němu obracel jako k symbolu božství vnitřní skutečnosti. Pak zavřel oči a upnul pozornost dovnitř, k míru srdce, aby se s ním sblížil a aspoň na okamžik sjednotil. To bylo nutné k očišťování lidské mysli a k posilování života a je to nutné i dnes. Bohužel lidé už dávno odložili tento dobrý zvyk. Ne že by jeho význam podceňovali nebo jej přímo zavrhovali, ale spíš proto, že byl vytlačen trvalým spěchem a spoustou jiných zájmů a záležitostí.

TOMÁŠ, Eduard. Cestami sebepoznání: rozhlasový cyklus o dvaceti dílech. 2., opr. vyd. Praha: Avatar, 2012. Vhled. ISBN 9788085862158. (str. 60)

Pozdrav Slunci - docela zaběhnutý termín. Skoro každý už se s tímto slovním spojením setkal. Někteří z nás si dokonce Pozdrav Slunci zkusili na vlastní kůži. A velmi pravděpodobně se jednalo o nějakou variantu súrja namaskáry - tedy Pozdrav Slunci podle Hatha jógy. Tenhle pozdrav v sobě zahrnuje základní sestavu jogínských ásan, které na sebe navazují. Sestava se pak několikrát opakuje (původně 108x), čímž jogín dosahuje správného stavu vědomí, obrací pozornost dovnitř a zároveň ven, sjednocuje se.

K tomuhle známému pozdravu mám několik poznámek:

1. Neznám osobně nikoho, kdo pravidelně praktikuje Pozdrav Slunci dle Hatha jógy 108x. I když věřím, že takoví lidé existují. V mojí sociální bublině člověka žijícího na západě ale ne. Vlastně ani neznám člověka, který by pravidelně praktikoval Pozdrav Slunci dle Hatha jógy míňkrát - třeba 4x každý den. A to teda věřím, že i u nás na západě takoví lidé jsou. Znám spoustu lidí, kteří s tím občas začnou, pak mají pauzu, pak je zas něco popadne, tak znovu začnou a tak dál a tak podobně. Jedním s těhle lidí jsem i já sama. :-)
2. Znám spoustu lidí, kteří Pozdrav Slunci "cvičí". Nic proti tomu - podle mě je to skvělá protahovaco-posilovací sestava a určitě se po ní člověk pak cítí lépe. Ale je to gymnastika, která využívá dobře za sebou poskládaných ásan. Slunce tím pravděpodobně nezdraví ani se vnitřně nesjednocuje.

Ve starém japonském náboženství šintó existuje jeden rituál. Asi v půl páté ráno se člověk postaví tváří ke slunci, pozvedne paže a pak sepne ruce, jako by absorboval sluneční světlo do své duše. Je to jakýsi způsob shromažďování energie. Když sepnete ruce, vytváří se díky rezonanci jednoduchý druh energie a ta vám vstupuje do těla a šíří se jím.

EMOTO, Masaru. Zázračná voda. Hodkovičky [Praha]: Pragma, c2009. ISBN 9788073492014. (str. 85)

Během svého života jsem došla k tomu, že mít nějaký ten ranní rituál, je dobrá věc. Příjemně to nastartuje den, člověk se cítí víc správně a den pak tak nějak lépe plyne.

Ranní rituál může být různý. Pro někoho to je ranní čištění zubů, pro někoho ranní kafíčko či snídaně. Pro někoho ranní cvičení. Pro někoho cesta na metro. Pro někoho všechno tohle dohromady. A pro někoho to může být právě pozdrav Slunci.

Mně osobně dává smysl, spojit se v rámci ranních rituálů s takovými velikány jako je Slunce, Měsíc a Země. Člověk se pak začne víc chápat jako součást obrovského vesmíru. Nespokojené ego se začne rozplývat a zůstane pocit "správnosti a všechnojevpořádkosti".

Vzdávám hold všem jogínkám a jogínům, kteří se umí ponořit do pozdravu Slunce a Měsíce. Kteří podstoupí cestu 108 opakování a ucítí propojenost. Ačkoliv si myslím, že je to super, tak pro mě to není. Přeci jen žiji v "západní" civilizaci, která pulzuje svými rytmy a já do nich neumím hrát tuhle písničku. Nějak mi to tam neštymuje.

Jsem ale přesvědčená, že i my "zápaďáci" se můžeme zdravit s vesmírem a jeho představiteli. Dokonce si myslím, že nám to velmi prospěje. Jen je potřeba to udělat ve vlastním stylu, tak aby nám to dávalo smysl.

Před nějakou dobou jsem docela dost praktikovala jógu. Takže jsem se snažila i praktikovat Hatha-jogínské pozdravy Slunci a Měsíci, byť  v kratší podobě.

Dnes už to nedělám, ale právě praktikování jógy mě přivedlo k tomu, že forma není až tak důležitá. I v józe jde vždy hlavně o prožitek, o "pochody", které spustíme. V našem světě je hodně známá praxe právě Hatha jógy - provádění ásan. Jenomže v józe nejde o pohyb jako takový. Není to další druh sportu jako třeba volejbal nebo fotbal. Nejde o to, kdo bude lepší a zvládne déle stát na hlavě, nebo o to, kdo bude ohebnější a dokáže "zacvičit" více krkolomných pozic. Hatha jóga využívá ásan jako prostředku, který vede k ovlivnění mysli. A je spousta dalších druhů jóg, které s ásanami vůbec nepracují, využívají zase jiné prostředky.

Potom, co u mě došlo k vnitřnímu hlubokému pochopení, že jde o prožitek víc než o formu, přišel ke mně i můj rituál ranního pozdravu. Opravdu! Miluji ten pocit, kdy člověk něco hledá. Sice to tady už dávno je, ale člověk ještě není připraven, aby to uviděl. A pak najednou, poté co projde ještě kus cesty, zažije ještě ty potřebné věci, tak najednou "uzří" a je to. Najednou to víte a je vlastně nepochopitelné, že jste to "nevěděli" dřív a zároveň je to tak jasné, protože jste k tomu ještě nebyli připraveni. 

Znáte ten pocit? Pokud jste někdy viděli zázrak toho, kdy dítě začalo chodit, tak to je přesně ono. Pořád nic nic nic - ale děje se k tomu velká příprava a cesta a najednou v jeden moment se to spustí a jde. Nebo když se naučíme číst. Najednou to tam jednou zacvakne, jak se to dělá, jak se ta písmenka čtou a je to. Jasně - je potřeba to pak trénovat, protože na začátku chodíme dost nejistě, musíme občas přejít do lezení, abychom si odpočinuli. Také čteme nejdřív zadrhávaně a pomalu... Ale já mluvím o tom momentu, kdy to zapadne a najednou to přecvakne z pozice nejde do pozice jde.

Děje se nám to i na úrovních hlubších. Já považuji za hlubší momenty tahle "hledání". Nejdřív zjistím, že zdravit Slunce je dobré, že to u mě vede k větší spokojenosti a klidu. Pak projdu další kus cesty, abych zjistila, že pro mě ale není tak úplně pasující zdravit ho podle předepsaného Hatha jogínského stylu. Pak dochází ke spoustě experimentů, k dalšímu učení, k dalším dnům. A najednou to přijde. A v ten moment vím, že je to ono. Našla jsem pozdrav, který je pro mě, který můžu praktikovat každý den. A je potřeba to pak trénovat. úplně stejně jako s výše zmíněnou chůzí nebo čtením. Možná přijdou i další drobná vylepšení. Už ale vím, že tohle je ono, to je moje "správná" cesta. 

Že je něco ta správná cesta, víte proto, že vás to baví a chcete v tom pokračovat. V chůzi jste to také věděli. Nikdo z nás si po prvních krůčcích neřekl: "Ježiš, oukej - tak už taky chodím, ale je to extrémně náročný, takže to dělat nebudu a raději se nechám dál nosit." Naopak pak jsme to víc a víc a víc trénovali, pořád a pořád.

Můj ranní rituál zdravení vesmírných entit

Nejprve zdravím Zemi.

Potom zdravím Slunce a vnitřní oheň.

Nakonec zdravím Měsíc.

Poděkování na závěr a rozloučení.

Při této poslední sérii pozic odříkávám v duchu: Děkuji vám všem!

Nezapomeňte, že váš rituál může být úplně jiný. Podle toho, jak vám to bude vyhovovat. Je možné, že se bude dynamicky měnit v čase. Je možné, že bude víc nebo míň pohybový. Každopádně se klidně nechte inspirovat tím mým. :-)

Tak co? Už máte svůj ranní rituál? Jak se těšíte do nového dne?

Přeji vám příjemná další rána a ještě lepší život!

S vděčností a láskou

Ollie