Pomáhat a chránit
Dnes po cestě do práce jsem si uvědomila, jak hluboko mám v sobě zakořeněno, že policajti jsou hloupí a dělají nám akorát ze života peklo. Teprve dnes mi to docvaklo, jak živíme tenhle mýtus například pomocí vtipů o policajtech ...
Schválně znáte nějaký? Jestli ano, asi mi dáte za pravdu, že k vtipnosti využívají dost často hloupost policajta. Pokud si teď žádný nevybavujete, dávám jich sem pár na ukázku:
Baví se dva policajti a dívají se na letadlo a jeden se ptá druhého:
"Myslíš, že je to letadlo civilní nebo vládní?"
"To bude civilní, nejedou totiž před ním motorky."
Policajt chytí zlatou rybku a ta mu slibuje, že mu splní tři přání.
Policajt chvilku přemýšlí a pak povídá:
"Občanský, technický a řidičský průkaz."
Učitel na policejní škole ukazuje studentům automatickou pušku: "Tak tohle je automat."
"Automat?" diví se jeden z budoucích policistů. "A kde je díra na peníze?"
Jde chlápek po Václaváku a vidí policistu jak kope díru.
"Co to tady kopete?"
Policista: "Máme se vyfotit na průkaz a má tam být jen hlava."
Za hodinu jde chlápek zpět a policista kope druhou díru. "Bože k čemu ta druhá díra?"
Policista na to: "Ale, máme mít ty fotky dvě!"
Můj kamarád Joan se topil ve Vltavě, křičel o pomoc, ale policajti si ho nevšímali.
Už si nevěděl rady, tak zakřičel: "Prezident je kokot!"
Jak to policajti uslyšeli, skočili za ním a vytáhli ho ven.
Policajt: "Teď půjdete s námi za urážku prezidenta republiky."
Kamarád: "Ale já jsem myslel toho amerického!"
Policajt: "Nás neoklamete, my velmi dobře víme, který prezident je kokot."
Přinese si policajt do práce termosku. Ostatní kolegové ji okukují a ptají se, co to je.
"No v obchodě říkali, že když si do ní dám něco teplého, tak to dlouho vydrží teplé a když něco studeného, tak to bude pořád studené."
"No, to je fakt dobrý vynález a co v ní máš?" ptají se ostatní policajti.
"Kafe a dva nanuky."
Letí dva policajti ve vrtulníku a jeden povídá druhému:
"Rozbila se nám klimatizace."
"Jak jsi to poznal?"
"Protože pilot se potí a ten velkej větrák nad náma se netočí."
Policajt hází do kopřiv papíry.
Přijde k němu druhý a říká:
"Proč házíš ty papíry do kopřiv?"
"To víš, velitel mi nařídil, abych ty tajné dokumenty spálil."
Policista zaslechne, jak si dva mladíci právě říkají vtip. "Víš, jaký je rozdíl mezi policajtem a hlupákem?" Policista k nim rychle přistoupí, významně točí pendrekem a ptá se: "No tak řekněte, jaký?" Mladík nesměle sdělí: "Žádný..."
"No proto!"
Dnes v noci bylo ze schodiště ukradeno zábradlí.
Policie se nemá čeho chytit.
Víte, proč policisté chodí ve dvou?
Protože jeden umí číst a druhej psát.
Policajt zastaví auto a říká: "Osobo, už po třetí vám říkám, že vám teče chladič." A já vám už po třetí říkám, že řídím kropící vůz.
Tenhle článek není o shazování policie není ani o její obhajobě. Je o tom, co jsem zažila, když jsem šla do práce. Jak se mě to dotklo. K jakému jsem došla uvědomění. O předsudcích, programech a o lidství.
Šla jsem na autobus a viděla jsem dva policisty, kteří měli službu u přechodu. Dojalo mě to - k slzám. Viděla jsem, jak s velkou pozorností dávají pozor na procházející. Na všechny lidi bez ohledu na věk, stav, práci, postavení, vzhled, .... Vstupovali do vozovky, zastavovali vozidla a vytvářeli bezpečný prostor pro přejití silnice. Zároveň nezapomínali pouštět auta a autobusy, aby doprava plynula, co možná nejlépe. Cítila jsem z toho velkou lásku a užitečnost. Nezvládla jsem jim poděkovat na místě, tak aspoň takhle...
V tomhle pohnutí jsem si vzpomněla na další příjemné zážitky s policisty.
Jednou jsem potřebovala najít poštu. Neměla jsem mobilní telefon s mapou. Rozhodla jsem se, že se někoho zeptám. A prvního člověka, kterého jsem potkala, byl pan policajt. Byl nesmírně milý a pomohl mi vyhledat nejbližší pošty v okolí.
Jednou jsem dostala chuť zajít si do nějaké pizzerie. Byla jsem v místech, kde jsem to moc neznala a tak jsem se začala ptát lidí, jestli neznají nějakou dobrou pizzerii v okolí. Zeptala jsem se i procházejícího policisty. A věřte nebo ne, byl to milý člověk, který mi doporučil směr, kam se mám vydat.
Pomocí mé kamarádky jsem si uvědomila, jací jsou v dnešní době respirátorové, policisté frajeři. Jak zvládají dodržovat pravidla i když je hodně lidí porušuje. Všimli jste si, že policisté nosí na ulici respirátory? A nejen na ulici, ale i v autech. A zároveň jsou tak "velcí", že tolerují tu spoustu lidí, která tohle pravidlo nedodržuje. Klobouk dolů.
Zkoušeli jste někdy policajta jenom tak pozdravit? Ne posměšně, či z povinnosti. Ale s pocitem - Vidím tě. Vím, že jsi také člověk a vážím si tvé existence. Doporučuji zkusit. Z mojí zkušenosti vás také pozdraví. A pokud chodíte nějakou trasu pravidelně a potkáváte často jednoho policistu, uvidíte, že bude rád, že vás vidí a může vám popřát hezký den.
Možná máte také nějaké pozitivní zkušenosti s policisty. Možná máte také nějaké negativní. (Můžete se s nimi podělit do komentáře.) Je to podle mě stejné jako s ostatními lidmi a institucemi. Možná, že by nám prospělo začít se dívat i na policajty jako na lidi a ne jako na ty hlupáky, co se snaží dělat všechno proto, aby nám zkazili den, týden nebo rovnou celý život.
Píšu to proto, že si uvědomuji, že to jak o někom smýšlíme, tím ho i tvarujeme, minimálně v našem "vesmíru". A proto že si uvědomuji, jak moc vtipné jsou vtipy o policajtech. Že se jim také směji i jsem je vyprávěla. Otázka ale zní: "Co si tím způsobujeme v našem kolektivním (ne)vědomí?"
A zároveň nechci říct, že souhlasím se všemi postupy policie. A že bychom je měli začít uctívat a na nic si nestěžovat. Vůbec ne! Chci ale sdílet názor, že pokud chceme, aby se na nás policisté dívali jako na lidi a posuzovali naše chování lidsky, měli bychom se my na ně také dívat jako na plnohodnotné lidi a posuzovat jejich chování lidsky.
Máte nějaké zajímavé zkušenosti s policisty? Ráda si o nich přečtu třeba tady v komentářích. ;-)