OTEC PRASÁTEK

Když se do ŽIVOTA zamíchají Auditoři, je to průšvih. Je to takový průšvih, že se do toho musí vložit SMRŤ, aby byl ŽIVOT zachráněn.

To je potřeba si uvědomit. Bez smrti - SMRTĚ by na Zeměploše nebyl život...

Tento díl Zeměplochy se mi až tolik nelíbil. To znamená, že byl skvělý, ale je spousta jiných dílů, které jsou prostě lepší. Nicméně - protože jednou z hlavních postav je Smrť, tak je kniha nabitá skvělými hláškami. Já prostě Pratchettovské životo-smrtící hlášky zbožňuji. To mi nikdo nevymluví - ještě jsem nenašla jiného autora nebo autorku, kteří by uměli lépe nebo laskavěji zacházet s tématem Života a Smrti. Co vy? ;-)

Níže najdete pár výňatků, abyste se mohli nechat nalákat či odlákat. Nebo abyste si mohli knihu připomenout, pokud už jste ji četli. A nebo prostě jen tak.:)

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Uvědomili jste si někdy, co pro vás znamená ticho? Že možná, kdyby ticho bylo opravdu ticho, že by to nebylo to pravé ticho?

Kromě občasného zvuku, jejž vydávali psi ve spaní, nebo zapraskání polena v krbu bylo ticho v místnosti rušeno jen skřípáním pera lorda Odkraglliho a tikáním velkých stojacích hodin vedle dveří... drobné, soukromé zvuky, které pomáhaly vymezit ticho.

Citace z knihy (str. 14)

S tím by se mělo něco udělat...

A Zuzana byla dost chytrá na to, aby věděla, že fráze "někdo by měl něco udělat" sama od sebe nepomáhá. Lidé, kteří ji s oblibou používají, totiž nikdy neřeknou ten nezbytný funkční dodatek "a ten někdo jsem já".  (...) 

Citace z knihy (str. 91)

Cesta k moudrosti

Cesta k moudrosti skutečně začíná prvním krokem.

Lidé bohužel dělají tu chybu, že ignorují všechny ty tisíce dalších kroků, které následují za ním. Udělají první krok rozhodnutím, že splynou s vesmírem, a z neznámého důvodu zapomenou udělat ten druhý, logický krok, což je žít sedmdesát let vysoko v horách, denně jen z misky čaje a misky rýže s jačím tukem, protože teprve ten druhý krok dá tomu prvnímu nějaký smysl. Říká se sice, že cesta do pekel je dlážděná dobrými přesvědčeními, ale je třeba dodat, že pravděpodobně budou všechna na prvních několika krocích.

Citace z knihy (str. 167)

Tak schválně, kolik "jenom dočasných" věcí a situací máte na svém "seznamu" vy? ;-)

Zuzana se rozhlédla. Byl to opravdu velmi ubohý pokoj, taková ta místnost, kterou si najímá někdo s přesvědčením, že tam nepobude dlouho, a kde přejít v noci po podlaze znamená slyšet rytmický praskot smrtelného flamenca rozšlapávaných švábů. Je až neuvěřitelné, kolik lidí stráví celý život na místě, kde nechtěli zůstat dlouho.

Citace z knihy (str. 207)

Opět trefa do černého. Nesmrtelnost. Je potřeba se rozhodnout. Buď si vyberu život - tedy budu žít, naplno, pěkně poctivě, se vším všudy - tedy i se smrtí. A nebo žít nebudu, vyhnu se životu, budu nesmrtelná/ý. Tedy ani neumřu - ale nějak tak vymizím, vyšumím, vypařím se, stanu se neviditelnou/ým, zničím se, ... Jenomže on má Život opravdu velkou magickou schopnost si nás podmanit. Najednou cítíme neodolatelnou touhu si ho aspoň na chvilku vyzkoušet...

Tyhle jednotné bytosti, které samy sebe nazývaly Auditory, nevěřily v nic, snad jen v nesmrtelnost. A jeden z mála způsobů, jak se stát nesmrtelným, byl vyhýbat se životu. (...) 

Citace z knihy (str. 51)

Hlášky Smrtě u mě pravidelně vedou. Neuvěřitelná studnice. Proto nakonec pěkně tři za sebou. A pak už konec - protože zazvoní zvonec...

ŽIVOT, TEN UŽ SE JEDNOMU DOKÁŽE DOSTAT POD KŮŽI, řekl Smrť a popošel kupředu. METAFORICKY ŘEČENO, SAMOZŘEJMĚ. JE TO ZVYK, KTERÉHO SE MOC TĚŽKO ZBAVUJETE. JEDNO NADECHNUTÍ NESTAČÍ. RYCHLE ZJISTÍTE, ŽE SE PROSTĚ BEZ DALŠÍHO NEOBEJDETE.

Jeden ze psů uklouzl na ledovém povrchu a teď zoufale škrábal tlapami, aby se zachránil před pádem do hlubiny.

A CO VÍC, VĚŘTE MI, ČÍM ÚPORNĚJI BOJUJETE O KAŽDOU CHVILKU, TÍM VÍC JSTE VLASTNĚ NAŽIVU... A TO JE PRÁVĚ TEN OKAMŽIK, ABYCH SE TAK VYJÁDŘIL, KDY DO TOHO VSTUPUJI JÁ. 

Citace z knihy (str. 338)

Odpověď na otázku: Proč věříme na hlouposti? ;-)

NE. LIDÉ POTŘEBUJÍ VĚŘIT VE VĚCI, KTERÉ NEJSOU PRAVDIVÉ. JAK JINAK BY MOHLI EXISTOVAT? řekl Smrť a pomohl jí na Truhlíka. 

Citace z knihy (str. 344)

Tohle je podle mě nejlepší. I když ti co normálně třeba v půl páté vstávají do práce nebo už v ní dávno jsou, to asi neocení. Ale pro ty, kteří mají v půl páté pravidelně "půlnoc" a vlastně pro ně tahle hodina vůbec neexistuje, je tu následující úryvek. :-)

Ve vedlejším pokoji se někdo pokusil tiše zapískat na píšťalku. Zuzana se podívala na svého dědečka.

"Nepamatuji si, že by si psali o něco, co by dělalo hluk," řekla.

ALE JDI, V PUNČOŠE PŘECE VŽDYCKY MUSÍ BÝT NĚCO, CO DĚLÁ HLUK, řekl Smrť. K ČEMU BY JINAK BYLO PŮL PÁTÉ RÁNO? 

Citace z knihy (str. 348)

PRATCHETT, Terry. Otec prasátek. Přeložil Jan KANTŮREK. Praha: Talpress, 2022. ISBN 9788071978053.