Odvaha nebýt oblíbený

Znáte psychologa/filozofa Alfreda Adlera?

Ne?

No tak ale Sigmunda Freuda a/nebo Carla Gustava Junga - ty už ano, že? A přitom Adler je taky velké zvíře na poli psychologie. ;-)

Já teda Adlera neznala. A tahle kniha seznamuje čtenáře právě s myšlenkami Adlerovské filozofie. No a mně se ta jeho filozofie více méně líbí. Je to takový ten postoj "Hele, co se stalo, stalo se, ale jak to bude vypadat dál, je ve tvých rukou/činech." :-)

Kniha je psaná formou rozhovoru mezi filozofem - starším mužem žijícím Adlerovy myšlenky a mezi mladíkem - nespokojeným mladým mužem zmítajícím se ve svém životě.

Rozhodně si z knihy můžeme odnést spoustu věcí do našeho života. Pokud teda chceme vzít zodpovědnost za svůj život a chceme v něm být šťastní...

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Sebe-láska

FILOZOF: V této chvíli nejsi schopen cítit se opravdu šťastný. To proto, že ses nenaučil mít rád sám sebe. A ve snaze mít se rád si přeješ, aby ses znovu zrodil jako někdo jiný. Doufáš, že budeš jako Y a zahodíš to, kým jsi teď. Je to tak?

(...)

FILOZOF: Abych znovu citoval Adlera: "Není důležité, co člověk zdědil, nýbrž co s tímto dědictvím učiní." Ty chceš být Y nebo někdo jiný proto, že se zcela soustředíš na to, s čím ses narodil. Místo toho se musíš soustředit na to, co s touto výbavou dokážeš. 

Citace z knihy (str. 37-38)

Zacházení s dítětem

FILOZOF: Ne, s dítětem se nemá zacházet jako s dospělým, ani jako s dítětem, má se s ním zacházet jako s lidskou bytostí. Člověk by se měl k dítěti chovat upřímně, jako jedna lidská bytost ke druhé. 

Citace z knihy (str. 82)

Oddělovat úkoly

FILOZOF: Učit se je úkol dítěte. Když rodič dítě do učení nutí, ve skutečnosti se plete do úkolů někoho jiného. Potom je obtížné se vyhnout kolizi. Musíme přemýšlet nad tím, "čí úkol to je", a oddělit vlastní úkoly od úkolů ostatních. 

(...)

FILOZOF: Člověk musí být pozorný. Adler nedoporučuje do věci vůbec nezasahovat. Nezasahovat neznamená nevědět nebo ani nemít zájem vědět, co dítě dělá. Místo toho člověk dítě ochraňuje tím, že se o ně zajímá. Pokud má dítě problém s učením, je třeba mu říct, že je to jeho úkol, a zároveň mu dát najevo, že je člověk připraven mu pomoci, kdykoli se dítěti do učení bude chtít. Nesmí se mu ale do jeho úkolu plést. Když si dítě neřekne, nemá do toho zasahovat.

(...)

FILOZOF: (...) Abych si vypůjčil z přísloví, které jsem už zmínil: člověk se samozřejmě snaží dovést koně k vodě. Ale jestli se kůň napije, nebo ne, to už není můj úkol.

Citace z knihy (str. 125 a 126 a 148)

Odvaha

FILOZOF: Když se snažíme změnit svůj životní styl, vyžaduje to od nás obrovskou odvahu. Když se změníme, vyplaví se úzkost, a když se nezměníme, cítíme zklamání. Jsem si jistý, že ty sis zvolil to druhé.

Citace z knihy (str. 46)

Pochvala

FILOZOF: Jinými slovy, matka, která své dítě chválí větami jako: "Ty jsi můj pomocníček!" nebo: "To se ti moc povedlo!" nebo "Ty jsi ale šikulka!", mezi ním a sebou bezděčně vytváří hierarchický vztah a vidí dítě jako sobě podřízené. Tenhle hierarchický - vertikální - vztah, který stojí v pozadí pochvaly, symbolizuje i tvůj příklad, tedy výcvik zvířat. Když jedna osoba chválí druhou, cílem je manipulovat někým, kdo je méně schopný než ty. Člověk to nedělá z vděčnosti ani z úcty. 

(...)

MLADÍK: Takže co konkrétně dělat? Člověk nesmí chválit a nesmí ani napomínat. Co jiného má k dispozici?

FILOZOF: Vzpomeň si na nějaký případ, kdy ti někdo pomohl s prací - ne dítě, ale rovnocenný partner -, a odpověď se ti nejspíš hned vyjeví. Když ti přítel pomůže s úklidem, co mu řekneš?

MLADÍK: Řeknu: "Děkuji."

FILOZOF: Správně. Vyjádříš mu vděčnost, poděkuješ mu za pomoc. Můžeš vyjádřit přímo potěšení: "Mám radost." Nebo mu můžeš poděkovat slovy: "To mi moc pomohlo." Takhle funguje přístup založený na povzbuzení, který vychází z horizontálních vztahů.

Citace z knihy (str. 179 a 186)

KISHIMI, Ichirō a KOGA, Fumitake. Odvaha nebýt oblíbený. Přeložil Simona JAVŮRKOVÁ. Praha: Beta, 2017. ISBN 9788073069544.