nihilista na balkonu

Kniha od Petra Holého skrývající v sobě 5 povídek, které se humorně dotýkají paradoxů naší společnosti. Trochu dovedené do absurdna, ale možná ani ne...
Já se při čtení bavila, ale i bála. Každopádně je kniha rozhodně čtivá a podle mě si tam každý to svoje téma najde. ;-)
No a až si knihu přečtete - nebo klidně před tím - si můžete pustit film Don't look up. Bude to taková "příjemná" předehra nebo dohra...
Nechce se vám číst? Raději byste si článek poslechli?
Vyberte si jeden z odkazů a článek si pusťte. :-)
!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!
Z povídky Nic než pravda
"Nezlobíš?" špitla paní Povondrová.
"Ani ne. Všichni kolem toho dělali děsnej kravál, chtěli hned znát odpovědi na všechny zásadní otázky, a přitom jim bylo stejně jedno, co ta věc odpovídá. Chtěli si akorát potvrdit svoji pravdu nebo to použít proti druhejm. A když to říkalo něco jinýho, než co chtěli slyšet, tak je to přestalo zajímat. Takže jim to stejně bylo k ničemu. Možná je dobře, že je to pryč, ještě to mohli nakonec zneužít k něčemu horšímu."
Citace z knihy (str. 93)
Z povídky Nihilista na balkonu
Vzdal jsem se tedy svého plánu a začal se znovu dívat do dálky. Svět pode mnou byl pořád stejně maličký, ale najednou o něco zarmoucenější. Z těch hemžících se postav dole najednou mnohem víc čišela nespokojenost s jejich vlastním údělem. Bylo vidět, jak se každý z nich snaží zuřivě a co nejrychleji dostat na nějaké další místo, kde přitom vůbec nechce být. Anebo tam být chce, ale vlastně tam být nemá. Protože by měl být radši někde jinde. Takže až tam dorazí, tak si bude tak trošku vyčítat, že tam je. Teď všichni telefonují a píšou ostatním, že sice ještě nejsou tam, kde už měli dávno být, ale že dělají všechno proto, aby se tam dostali co nejdřív. Takže už tam snad brzo budou. Každý z těch mnoha chodců a řidičů, na které ze svého balkonu dohlédnu, je v tuhle chvíli očividně někde jinde, než by chtěl nebo měl být. To je poznat z toho, jak se všichni snaží rychle dostat pryč. Jako by ty chodníky, silnice a parky byly vězením, ze kterého je nutné za každou cenu uprchnout, protože život se zrovna odehrává někde jinde. A přitom ten prostor pod naším balkonem vůbec jako vězení nevypadá. Vlastně, když se teď na něj dívám, působí na pohled docela hezky. Alespoň tady shora. Jenže oni to tam dole asi nevidí. Nemají ten nadhled, jaký mám odsud já.
Citace z knihy (str. 145)
Z povídky Projekt Kašpar
"(...) Což je samozřejmě nesmysl - pravda je shoda s OBJEKTIVNÍ realitou, tudíž nikdy nemůžete mít SVOJI pravdu, protože pravda vám nepatří, stejně jako nepatří ani nikomu jinému. Můžete mít samozřejmě svůj vlastní názor, ale názor a pravda není jedno a totéž. Názor můžete mít na něco, co je předmětem subjektivního hodnocení. Například jestli se vám něco líbí nebo jestli vám něco připadá správné, vhodné a podobně. Ale pokud je váš názor v rozporu s fakty, přestává být názorem a stává se z něj rázem lež nebo omyl. Když řeknete, že jedna plus jedna jsou tři, není to žádný názor, ale úplná pitomost. Lidé často říkají úplné pitomosti a odvolávají se přitom na svobodu slova. Vyjádřit svůj názor je přece naše základní právo. Jenže tito lidé někdy zapomínají, že neoddělitelnou součástí svobody je také odpovědnost. V demokratické společnosti samozřejmě máte právo i lhát, ale to neznamená, že za to nemůžete nést následky. Když řeknete, že jedna plus jedna jsou tři v hodině kolegy Matulky, tak dostanete kouli a nemůžete se přitom odvolávat na ústavně zaručené právo na projevování vlastního názoru. A není to proto, že by kolega Matulka byl autoritář odmítající demokratické svobody. Ale prostě proto, že učí matematiku, přičemž matematika je přirozený axiomatický systém, kde je pro subjektivní mínění poměrně málo prostoru."
Citace z knihy (str. 159)
Z povídky Projekt Kašpar
"A proč nám to vlastně celé vyprávíte? To se nebojíte, že to zveřejníme a znemožníme vás?"
"Ale no tak, kluci, kde to žijete? Vždyť by vám to nikdo nevěřil. Dneska si každý věří, čemu chce. Už dávno neexistuje jen jedna realita - vlastně je jich spousta a každý si může vybrat, v jaké realitě bude žít. A většina lidí si vybere tu moji realitu, protože je zajímavější a napínavější. Navíc my konspirátoři bychom měli držet pohromadě. (...)"
Citace z knihy (str. 208)
HOLÝ, Petr. Nihilista na balkonu. Vydání: 1. Praha: Formal Group, 2020. ISBN 978-80-88287-40-7.