Máma a smysl života

Máma a smysl života není první kniha, co jsem od Irvina D. Yaloma četla. Naopak je to nejmíň třetí v pořadí. Ty předchozí jsem četla někdy na vysoké škole. A co vám budu povídat doktor Yalom je prostě dobrý spisovatel. A navíc díky jeho knihám trochu nakouknete pod pokličku psychoterapie...

Je to beletrie? Ano, rozhodně je! Sám autor říká, že ve svých knihách je současně vypravěčem a učitelem a pokud se někde dostanou tyto role do sporu, většinou dává přednost vypravěči.

Je to učebnice? No... Rozhodně se tam toho člověk hodně dozví. Pokud už máte nějaký psychoterapeutický základ, tak si člověk přijde na své. Ale ke studiu vám to samotné stačit asi nebude...

Možná něco podobného, jako když se učíte fyziologii a kromě skript a zápisek z přednášek si pouštíte seriál Byl jednou jeden život. Dost věcí se vám tím objasní, líp se vám pak tráví a ukládají informace ze skript, ale na úspěšnou zkoušku by seriál pravděpodobně nestačil...

Zpátky k Yalomovi. Podle mě píše zajímavě a poutavě. Nám čtenářům nezbývá nic jiného než fandit postavám z příběhů. A než se nadějeme, jsme na poslední stránce. Jaká škoda... Ale nevadí - naštěstí Irvin D. Yalom napsal knih docela dost, takže až přijde chuť, prostě si zase nějakou přečtu. ;-)

Kniha Máma a smysl života v sobě obsahuje 6 příběhů. Svojí zajímavostí se rozhodně stupňují. Takže zatímco první možná přečtete s běžným zájmem čtenáře, tak poslední vás pravděpodobně tak uchvátí, že nebudete moc přestat číst, dokud vás to nevyhodí na poslední stránce.

Takže co?! Takže vzhůru za dobrodružstvím. Za dobrodružstvím života - do světa psychoterapie. ;-)

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Trochu o smrti

Víc než smrti se člověk bojí naprosté izolace, která ji provází. Snažíme se jít životem po dvou, ale zemřít musí každý sám - nikdo nemůže naši smrt umřít s námi nebo za nás. Přehlížení umírajícího živými je předobrazem absolutní konečné opuštěnosti. Paula mě naučila, jak izolace umírajícího funguje oběma směry. Pacientka se odřízne od živých, protože nechce zatahovat rodinu a přátele do svých hrůz tím, že bude mluvit o strachu a morbidních úvahách. A přátelé se stáhnou, protože se cítí bezmocní, nemotorní, nejistí tím, co mají říkat a co dělat, a nejsou ochotní příliš se přiblížit předobrazu vlastní smrti. 

Citace z knihy (str. 25 - 26)

Život se nedá odkládat

Stejně jako Paula byli její členové dychtiví studentů; cítili, že je mohou hodně naučit a že díky rozsudku smrti zmoudřeli. Jednu lekci se naučili zvlášť dobře: že život se nedá odkládat; musí se žít teď, ne s odkladem až na víkend, na dovolenou, na dobu, až děti dokončí školu, na zkracující se léta penze. Víckrát jsem slyšel stejný nářek: "Jaká škoda, že jsem musel čekat až doteď, kdy mám tělo prošpikované rakovinou, abych se naučil, jak žít."

Citace z knihy (str. 34 - 35)

Nebojme se milovat

Ve skutečnosti jsme nalezli přesvědčivé důkazy o tom, že mnohé vdovy, které měly vynikající manželství, prošly procesem zármutku a odpoutávání snáze než ty, jejichž manželství bylo hluboce konfliktní. (Vysvětlení tohoto paradoxu tkví, jak se mi zdá, v "lítosti": pro ty, kdo prožili život s nepravou osobou, je truchlení složitější, protože musejí oplakávat i sami sebe za tolik promarněných let."

Citace z knihy (str. 92)

YALOM, Irvin D. Máma a smysl života. Vyd. 5. Přeložil Helena HARTLOVÁ. Praha: Portál, 2014. ISBN 9788026206422.