Malý princ
Jééé Malý princ. Toho znám. Toho už jsem četla/četl milionkrát.
Běží vám tohle v hlavě?
Mně tam takové myšlenky pobíhaly, když mi kamarád začal předčítat úryvek...
Jenomže během čtení jsem si uvědomila, že jsem ho sice četla několikrát, ale že je čas přečíst si ho znovu.
Některá díla jsou prostě tak nadčasová, že rostou s námi. Pokaždé nám poodhalí něco jiného, podle toho v jaké životní etapě se zrovna nacházíme...
Jo to je jasný, říkáte si? Ano, je to jasný. A ještě vám napíšu jednu věc, která je jasná. :-)
Není překlad jako překlad. Kamarád měl jiný, než mám já doma a ejhle - na některé věci, to vrhlo úplně jiné světlo, které můj překlad vůbec neosvítil. Takže pokud máte to štěstí a umíte francouzky - doporučuji přečíst si originál. A pokud jste na tom jako já a neumíte francouzky ani fň, tak doporučuji přečíst si jiný překlad než na který jste zvyklý. :-)
Následující úryvky jsou z francouzko-českého vydání.
!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!
U obchodníka
"Jak může člověk vlastnit hvězdy?"
"A čí asi jsou?" odsekl nevrle obchodník.
"To nevím. Ničí."
"Takže jsou moje, protože mě to napadlo jako prvního."
"A to stačí?"
"Samozřejmě. Když najdeš diamant, který ničí není, tak je tvůj. Když najdeš ostrov, který ničí není, je tvůj. Když dostaneš jako první nějaký nápad, necháš si ho patentovat: je tvůj. A já vlastním hvězdy, protože přede mnou ještě nikoho nenapadlo, že by je mohl vlastnit."
(...)
"Kdybych já měl třeba šátek, chtěl bych si ho uvázat kolem krku a nosit ho. Kdybych měl květinu, mohl bych ji utrhnout a vzít si ji. Ale ty přece svoje hvězdy utrhnout nemůžeš!"
"To ne, ale můžu je uložit do banky!"
"Co to znamená?"
"To znamená, že napíšu na papírek, kolik hvězd mám. A pak ten papírek zamknu do zásuvky."
"A to je všechno?"
"To úplně stačí!"
(...)
"Já," řekl, "vlastním květinu, kterou každý den zalévám. Vlastním tři sopky, které každý týden vymetám. Vymetám totiž i tu, co je vyhaslá. Jeden nikdy neví. Moje sopky i moje květina mají z toho, že je vlastním, užitek. Ale ty hvězdám nijak užitečný nejsi."
(...)
Citace z knihy (str. 81-83)
Samota
"Kde jsou lidé?" zeptal se konečně malý princ. "V poušti si člověk připadá tak trochu sám..."
"To si připadá i mezi lidmi," řekl had.
Citace z knihy (str. 103)
Ochočit
"Prosím tě... ochoč si mě!" řekla.
"Já bych rád," odpověděl malý princ, "ale mám málo času. Musím si najít přátele a poznat spoustu věcí."
"Poznáme jen to, co si ochočíme," namítla liška. "Lidé už nemají čas na to, aby něco poznávali. Kupují si všechno hotové v obchodech. Ale protože přátelé se v žádném obchodě neprodávají, lidé už přátele nemají. Jestli chceš přítele, ochoč si mě!"
(...)
(...)
"Sbohem," řekla liška. "Teď ti řeknu to tajemství. Je úplně jednoduché: správně vidíme jedině srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné."
(...)
"To díky času, který jsi kvůli své růži promarnil, je tvoje růže tak důležitá."
(...)
"Tuhle pravdu už lidé zapomněli," řekla liška. "Ale ty bys ji zapomenout neměl. Za to, co sis ochočil, jsi zodpovědný. Jsi zodpovědný za svou růži..."
(...)
(...)
Lidé tady u vás," řekl malý princ, "pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a stejně nenajdou, co hledají..."
"Nenajdou," odpověděl jsem.
"A přitom se to, co hledají, dá najít v jediné růži nebo doušku vody..."
A pak malý princ dodal:
"Ale oči jsou slepé. Je potřeba hledat srdcem."
Citace z knihy (str. 117 a 121 a 122 a 137)
Spokojenost
"To už se vracejí?" zeptal se malý princ.
"To nejsou ti samí," řekl výhybkář. "To je spoj opačným směrem."
"To nebyli spokojení tam, kde byli?"
"Tam, kde jsme, nikdy nejsme spokojení," řekl výhybkář.
(...)
"Jen děti vědí, co hledají," řekl malý princ. "Děti marní čas kvůli hadrové panence tak dlouho, až je pro ně velice důležitá, a když jim ji pak někdo sebere, pláčou..."
"Ty mají ale štěstí," řekl výhybkář.
Citace z knihy (str. 125)
SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Le Petit Prince: Malý princ. Vyd. v tomto překladu a bilingvní podobě 1. Přeložil Michala MARKOVÁ. Praha: Argo, 2015. ISBN 9788025708002.