Kybertabu
Nechce se vám číst? Raději byste si článek poslechli?
Vyberte si jeden z odkazů a článek si pusťte. :-)
Obrazovky nás obklopují a my obklopujeme je. Je jich víc než ve známém románu 1984.
Při čtení právě zmíněné knihy nás jímala hrůza vždy, když se obrazovka objevila, teď jich má téměř každý několik a dokonce si je dobrovolně nosí všude s sebou....
A navíc jsou tak lákavé, že je co chvíli vytahujeme a konzultujeme s nimi kde co. Ptáme se jich na jejich názor, hledáme na nich informace, bavíme se s nimi i s nimi smutníme...
Je prostě jiná doba, jiné století, jiné tisíciletí. Máme tu sociální sítě, umělou inteligenci, spoustu kamer a mikrofonů...
Reklamy už nejsou stejné pro všechny, ale pěkně pro každého individuální, stejně jako zprávy. Pojem sociální bublina se stal skutečností stejně jako sci-fi romány, u kterých jsme ještě před pár lety nevěřili, že by tohle někdy mohlo fungovat.
Prostě je to tak. Nemusíme s tím bojovat. Každá doba má svoje. My máme tohle. Je potřeba i tohle vyzkoušet a pak se ukáže, kam nás to zavede...
Já zastávám názor, že je dobré vědět. Vědět, co se děje, jak to na nás chce působit a co nám to chce způsobit. Protože jen když víme, tak můžeme uvidět a v případě, že by nám něco nevyhovovalo, měnit.
Pamatuji si, jak jsem se jako dítě dozvěděla, o důmyslném systému stavění a umisťování zboží v supermarketech. Do té doby jsem žila v naprosté nevědomosti a konzumovala obsah přesně tak, jak mi byl předkládán. Ale když najednou víte, že nějaké zboží je úmyslně dáváno tam, kam je dáváno, aby to následně vedlo k vyšším tržbám a že na to mají supermarkety výzkumy a cvičné prostory, tak teprve potom můžete zaměřit svoji pozornost a rozhodnout se nebo se prostě nestačit divit. :-)
Jenomže dneska to není jen o supermarketech. Dneska jsou algoritmy mnohem vyspělejší. O to víc je potřeba vědět. Jenže kde vzít informace? Stejně už jsme dávno zařazeni do určité bubliny, ze které se těžko vystupuje, takže k nám proudí jen to, co chceme nebo máme slyšet...
Těžká situace. Naprostá deprese. Konec.
Ale ne!!!!!!! Ještě není konec. :-)
Pokud se chcete dozvědět něco víc, tak velmi doporučuji podívat se na https://www.kybertabu.cz/.
Za projektem Kybertabu stojí paní Libuše Šmuclerová, která se v médiích už nějaký ten pátek pohybuje.
Kybertabu je projekt, který se snaží zvýšit naši mediální gramotnost. Informace buď vyšly v knižní podobě nebo je také celý projekt zpracován ve 14 krátkých videích. Každé video rozebírá jedno palčivé téma a celým cyklem provází Tereza Kostková.
Já měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit přednášky, ve které nás Libuše Šmuclerová s tématy seznamovala osobně. Následně jsem mohla nahlédnout do knížky a doma si pak pustit videa. Videa jsou úderná, jasná a jdou přímo k jádru pudla...
Pokud vás tohle téma zajímá a přijde vám, že se s přicházejícími Vánocemi ještě zvýšila vaše závislost na obrazovce, tak velmi velmi doporučuji.
No a pak... se samozřejmě můžete rozhodnout, co s tím budete dělat...
Já jdu třeba zapnout obrazovku a podívat se na pohádku, protože to k Vánocům prostě patří. :-)
Přeji vám mnoho krásných a vědomě strávených momentů nejen s vašimi obrazovkami.
S láskou Ollie
Odkazy: