Kurýři a prodejci

Nedávno - stejně jako už několikátý rok v řadě :-) - proběhly Vánoce. A mě by zajímalo - kolik z nás si objednalo nějaký ten balík přes kurýrní službu? Kolik z nás bylo tak nervózních, že se nám do Vánoc balík nestihne doručit, že kvůli tomu volalo kurýrovi? Kolik z nás chtělo, aby se kurýr vrátil a balík nám určitě dovezl? A když se nevrátil, tak jsme ho seřvali a napsali mu špatné hodnocení?

Kolik nás nakupovalo suroviny na vánoční pečení a vaření těsně před Štědrým dnem? Kolika z nás z toho všeho vánočního běsnění ujely nervy a vylilo si zlost na prodavače, protože v obchodě zrovna došlo droždí?

Ale hlavně mě zajímá, kolikrát jsme se i v této době dovedli ovládnout a ocenit práci lidí, kteří nám zajistili, že popelnice byly vyvezené, že jsme si mohli nakoupit a to třeba i hodně pozdě večer před Štědrým dnem, že se k nám dostali naše balíky a nákupy, které jsme si z pohodlí domova/kanceláře objednali? Kolik z nás si uvědomilo, jak je super, že i v těchto dnech funguje městská hromadná doprava? Kolik z nás se na kurýry, prodavače, řidiče a popeláře usmálo? Kolik z nás jim řeklo děkuji? Kolik z nás jim popřálo hezké svátky? Kolik z nás aspoň v duchu ocenilo jejich práci? A kolik z nás jim třeba dalo dýško? ;-)

Já tady nechci obhajovat něčí práci. Nebo ji dokonce vyzdvihovat. Je mi totiž jasné, že spousta lidí, dělá skvělou práci. Někteří v kanceláři, někteří z domova a někteří v terénu. A je to tak v pořádku.

Jen si myslím, že než začneme někoho za jeho práci kritizovat či mu dokonce nadávat, než po něm budeme chtít něco navíc a než na něj začneme psát stížnosti, že je možná dobré se podívat, jak ta jeho práce vypadá a jestli je vůbec možné, aby byl ten člověk celý den a každý den stoprocentně milý, usměvavý a vyšel všem vstříc. 

Ale možná že jenom nevíme, neumíme si představit a tak nám to ani nedojte. Každý má svých starostí dost, to je jasný. Já taky hodně nevěděla. A protože mě to zajímalo, tak jsem se začala ptát a zkoušet na vlastní kůži. Chtěla bych vám zprostředkovat, co jsem zjistila...

Dneska bych se chtěla pozastavit právě u kurýrů a prodavačů. Přijde mi, že je to jedno z těch povolání, které je většinově chápáno jako podřadné. To přeci může dělat každý. Na to nejsou potřeba speciální školy. No ano, speciální vysokou školu na to nepotřebujete. Přesto však jsou obě povolání velmi užitečná a významná. Ukažte mi někoho, kdo nevyužívá služeb nějakého obchodu (to už je jedno zda on/off line). A ukažte mi někoho výledělečně činného, kdo nikdy nevyužil služby doručení balíku (to už je jedno zda do boxu nebo na adresu). 

Pojďme se na to podívat víc z blízka...

Prodavačka/prodavač

Samozřejmě záleží o jaký obchod se jedná, jaký je zaměstnavatel a hlavní provozní. Ani prodavačky a prodavače nemůžeme házet do jednoho pytle.

Vezměme si tedy obrovskou prodavačskou podmnožinu - zaměstnance supermarketů. 

Brigádničili/pracovali jste někdy v supáči?

Je to fakt jízda. Tak za prvé supáče (minimálně ve velkých městech) jsou otevřené téměř od nevidím do nevidím. Teď je taková klasika 7-21. Některé mají ale otevírací dobu ještě delší. Jasně, že tam nejsou zaměstnanci celou tu dobu, ale i tak to znamená, že někteří už jsou v práci v 6, aby obchod připravili a někteří tam jsou zase minimálně do 22, než odejdou všichni zákazníci, kteří přišli na poslední chvíli, než si spočítají kasu a než to tam uklidí... Nevím, jak je to teď, ale za mých mladých let, byla normální pracovní doba v supáči klidně delší než 8 hodin denně.

Pokud nejste někde zavření vzadu v kanceláři, ale pracujete opravdu na obchodě, tak jste téměř celou svoji pracovní dobu vystaveni působení příchozích lidí. A někdy jsou ti lidé nervózní, naštvaní, uspěchaní. Někdy je jich tam prostě najednou moc. Vy jdete třeba doplnit zeleninu a ani ji nemůžete pořádně naskládat. Zrovna došly papriky, které vezete a tak vám je lidé berou přímo z ruky. Nebo po vás chtějí, abyste je tam dali přednostně a to i přes to, že je máte zrovna naložené až dole. Kdykoliv se vás navíc nějaký zákazník může na cokoliv zeptat a vyrušit vás od vaší činnosti. Když se vám tohle stane 50 krát za den, tak možná pak už nemáte náladu se na dalšího člověka, který hledá máslo znovu usmát a popsat cestu, nebo mu znovu zopakovat, že bohužel máslo už není a znovu si vyslechnout nadávky, jak si to představujete, že není, když ho ten někdo zrovna potřebuje...

Pokud jste na kase, tak je to ještě lepší. Během směny napípáte obrovské množství nákupů. Každého máte mile pozdravit a mile se s ním rozloučit. V dnešní době se ještě k tomu každého musíte zeptat, zda má zákaznickou kartičku a případně mu ji nabídnout. Nebo napomoct, jak a kde kartičku pípnout, aby se načetla. Pak musíte všechno zboží správně napípat a to i to, které nemá čárový kód. Tahle část se naštěstí dost zjednodušila a prodavačky/či si už nemusí pamatovat padesát kódů na pečivo a dalších padesát na ovoce a zeleninu, ale vyhledávají ho podle obrázků. Nicméně stále nesou plnou zodpovědnost za stav kasy. Takže celou svoji směnu musí být ve střehu a neudělat chybu při vracení a přijímání peněz. A pokud ji udělají, tak ji pěkně uhradí ze svého.

Každého se pak dál mile zeptají, zda chce platit hotově nebo kartou. Přijímají a vracejí na stravenky. A navíc ještě musí řešit, že si lidé (sice právem, ale mnohdy nepříjemně) stěžují na to, že některé zboží stojí jinak, že bylo uvedeno na cenovce. Nebo, že si nevšimli, že sleva platí až od dvou kusů a tak. Takže pak dělají nejrůznější stornovací operace, shání vedoucí, vysvětlují, uklidňují. 

Dnes spoustu klasických pokladen nahradily samoobslužné. I je ale obsluhuje bdělý zaměstnanec, který pomáhá všem, kteří si při svém nákupu neví rady. Schvaluje věk u alkoholu, řeší nesrovnalosti, volá na nás, co stojíme v řadě, že se uvolnila nová pokladna a že ji můžeme jít obsadit a navíc po nás dost často i uklídí košíky a účtenky, protože my ani nejsme schopni košík odnést a účtenku vyhodit...

Kurýrky/kurýři

Jak jsem zjistila, je spousta z nás, kteří nevíme, že takový kurýr není vyplácen od hodiny, ale za doručený balík. Ano - ještě k tomu - ne za balík, který veze, ale za doručený balík. A pokud balík veze do nějakého boxu, tak za něj opravdu dostane jenom pár korun a to ještě nemluvím o tom, že s některými boxy hraje podobnou hru jako vlk ve slavné digi hře Nu pagadi.

Takový běžný kurýr, co doručuje autem, začíná v 5 hodin ráno. To už by měl být nastoupen na depu a přebírat balíky, které ten den poveze. Musí si je srovnat podle trasy a naskládat do auta. Pak se vydává za námi, za zákazníky. Kromě obchodů s jasnou otevírací dobou a starých známých (rozuměj těch, se kterými je už dávno domluven, že může nechat balík třeba na vrátnici), každému předem volá, že už jede, ať si jde balík převzít. 

Ideální situace je, že kurýr zavolá - řekne nám, že u nás za 3 minuty bude, jestli si můžeme přijít pro balík. My telefon zvedneme - řekneme - jasně, už běžím. Za 3 minuty se setkáme před barákem, proběhne předání a kurýr odjíždí na další místo. 

To se ale nestává vždy. Nemusí to být ani tak chyba zákazníka. Občas se stane, že čekáme že balík dorazí až v pátek - zařídili jsme si na to volno, ale je teprve čtvrtek a už nám volá kurýr. No a my jsme zrovna u maminky na Moravě. Nebo se naopak balík opozdí. 

Může se i stát, že v době, kdy nám kurýr volá jsme zrovna na záchodě. Vyřizujeme jiný důležitý hovor, přebalujeme dítě, a tak dál a tak podobně. 

Jenomže se taky může stát, že to naše pochybení je... Třeba si to ani neuvědomíme, balík si necháme poslat na naši domácí adresu, i přesto že přes den se obvykle nacházíme v práci a tak je jasné, že si balík převzít nebudeme moct. Nebo si objednáme balík, ale rozhodneme se nezvedat neznámá čísla, takže nezvedneme kurýrovi telefon, když nám volá, že je u nás... 

Nebo si objednáme balík a odjedeme na dovolenou, třeba do zahraničí. Takže nejsme a nebudeme na adrese ještě pár dní... Někdy po kurýrovi chceme, aby se vrátil, že jsme jeho volání neslyšeli, ale že balík opravdu moc chceme... Nebo sice řekneme, že jdeme dolů, ale uplynou 3 minuty a my pořád ještě trůníme doma. 

A tak dál a tak podobně. Něco naše chyba je, něco ne. Někdy se situace změní a my s tím nic nenaděláme a to i přes to, že jsme udělali maximum pro to, abychom kurýrovi práci neztěžovali...

Pojďme si ještě říct, co se stane, když předání neproběhne ideálně, jako jsem popsala výše. Pokud na adrese jsme a dá se nám dovolat, jenom místo toho, abychom šli rovnou pro balík, tak ještě děláme milion věcí a místo 3 minut nám to trvá 7, tak prostě kurýra jenom zdržíme. Nám to možná jako zdržení ani nepřijde - co jsou 4 minuty ve srovnání s celým pracovním dnem. Jenomže vemte si, takový kurýr musí za den objet třeba 100 adres a kdyby tohle udělal každý, tak se mu pracovní doba prodlouží o 400 minut. To je 6 hodin a 40 minut k tomu... Asi vám ani nemusím říkat, že ani kurýr většinou netráví v práci jen 8 hodin denně...

Když přijede na adresu a nám se dovolat nejde, tak pravděpodobně hledá zvonek, na který by zazvonil, jestli náhodou nejsme doma. Jenomže v dnešní době nemá každý dobře popsaný zvonek, že? Občas tam jsou jenom čísla, jméno majitele bytu, ne naše a tak dál a tak podobně. Takže další zdržení - pro nic za nic...

Nenechte se mýlit. Kurýr má velký zájem na tom, nám balík ten den doručit. Protože, když se doručení nepovede, tak to znamená, že ráno úplně zbytečně balík nakládal do auta a večer ho opět zbytečně z auta vykládal v depu. A pak další den ho opět naloží (protože zpravidla společnosti doručují balíky 2x až 3x než to s námi vzdají a pošlou balík zpět odesílateli) a zkusí nám ho znovu doručit. Jaké pocity asi musí zažívat, když se ani následující den nedovolá a opět zbytečně balík vyloží večer v depu. Jasně pokud je to balík obsahující tričko, tak dobrý. Pokud je to ale balík vážící 10, 20, 30 kilo, tak se sakra pronese, nemyslíte?

Takže si to shrňme. Takový normální kurýr zavolá za den opravdu hodně lidem. Hodně lidí zavolá jemu, aby mu sdělilo nějakou jobovku, že si balík nemohou převzít nebo s prosbou, zda by ho nemohl doručit jinam. Několik lidí přijde pozdě na sraz. Několik jich tam přijde naštvaných či podrážděných. Několik lidí nemá připravené balíky k odvozu a balí je teprve, když kurýr dorazí. Několik lidí nemá připravené peníze nebo neví, kam zašantročilo kartu...

Nedivme se proto, že nezvládne celý den hýřit sluníčkovou náladu a vyhovět všem našim prosbám. Nedivme se ani, že občas nestihne doručení v časovém okně, které vám ráno přišlo smskou. Během dne ho už mohlo zdržet takových věcí, že pozdní příjezd nemusí být jeho chyba.

Co můžeme udělat my?

Ano, je to tak. Tuhle práci si ti lidé zvolili. My jim z toho ale nemusíme dělat peklo, že? Můžeme si uvědomit, co jejich práce znamená a nechtít po nich nemožné věci. Můžeme si jejich práce vážit úplně stejně, jako bychom chtěli, aby si ostatní vážili té naší.

Můžeme dodržovat alespoň zásady slušného chování. Například můžeme jak prodavače tak kurýry pozdravit, a rozloučit se. Můžeme na chvíli odložit náš mobilní telefon, pokud s nimi zrovna mluvíme. Můžeme po sobě uklidit účtenku a košík, pokud platíme na samoobslužných pokladnách. Můžeme vyjít včas z bytu, když nám kurýr volá, že už jede. Můžeme mít připravené balíky, které chceme, aby odvezl a ne je balit až v momentě, kdy přijede. Můžeme mít připravené peníze/kartu, pokud máme balík s dobírkou... Můžeme dopředu promyslet, jestli opravdu bude možné nám balík doručit na adresu, kterou zadáváme. Můžeme se zamyslet, jestli zrovna nejedeme na dovolenou... Většina e-shopů už nám píše, kdy asi balík přijde, takže to lze naplánovat. 

A i když se stane něco neočekávaného, tak můžeme s prodavačem či kurýrem jednat slušně. Můžeme se omluvit a zkusit vymyslet, jak to udělat, i v této krizové situaci. Třeba poprosit souseda, zda by nám balík nepřebral, zkusit balík včas přesměrovat na jinou adresu, a tak dál a tak podobně. No a když zrovna budeme mít dost energie, tak můžeme i poděkovat, popřát hezký den. No a někdy, když jsme opravdu spokojeni, můžeme dát i dýško. ;-) Je to tak dýško můžeme dávat i jinde než v kavárnách a restauracích. :-) A také někdy můžeme vyplnit elektronický dotazník i s pochvalou a ne jenom když si chceme postěžovat.

Moc bych si přála, abychom si vážili práce druhých. Přála bych si, abychom ostatní v jejich práci nezdržovali. Přála bych si, abychom se k sobě chovali slušně. A je mi jasné, že mnohdy si ani neuvědomíme, co práce druhého obnáší. Myslíme si možná, že je to zloun zlounský, když nám nechce splnit laskavost, o kterou ho žádáme. Nám to připadá tak banální. Jenomže pro toho druhého i tahle drobná laskavost může znamenat velké zdržení od jeho třeba už tak dost náročné a časově dlouhé práce.

Přála bych si, abychom nezapomínali, že i pracovníci v supermarketu a kurýři jsou lidé a že si zaslouží, abychom s nimi, jako s lidmi jednali. A že dost často nemohou za to, že nějaké zboží na krámě došlo, že bylo špatně naceněno nebo že nefungují všechny samoobslužné pokladny. Že nemohou za to, že balík přijde v jiný den, než vám napsat e-shop...

Přála bych si, abychom se nebáli používat slůvko děkuji. Můžeme poděkovat třeba i popelářům, že nám vyvezli popelnice a my máme kam vyhazovat odpadky. Můžeme napsat poděkování dopravním podnikům, že je super, že se každé ráno dostaneme do práce... Úplně stejně jako poděkujeme doktorce nebo doktorovi, právničce a právníkovi. To že někdo nevykonává práci, o které se mluví jako o špičkové, ještě neznamená, že nevykonává práci užitečnou a prospěšnou a už vůbec to neznamená, že s ním můžeme jednat jako s hadrem na holi. 

Přeji nám všem, abychom dělali to, co nás baví a cítíme se tím užiteční. Přeji nám všem, aby naše práce byla náležitě oceněna a nikdo nám neházel klacky pod nohy. 

Přeji nám mnoho krásných momentů nejen v naší práci.

S vděčností a láskou Ollie