Karpatské hry

Jaro už začalo a s ním volání strávit nějaký ten čas venku. A právě proto nás čeká článek o knize Karpatské hry. Třeba vás něčím na vašich putováních a výletech inspiruje. ;-)

Karpatské hry je jednoznačně kniha mužská. A není to jenom tím, že autorem je muž. Existuje spousta knih, které napsali muži a nikdy bych o nich neřekla, že jsou to mužské knihy. Tahle ale mužská je. Samozřejmě, že si ji mohou přečíst i ženy, ale ... Mám dojem, že muži ji budou rozumět víc. Budou vědět přesně o čem autor píše, proč přirovnává krajinu k tomu a onomu, proč se jeho myšlenky ubírají k ženám a o čem přesně hovoří, když o nich mluví. Zatímco žena snad může tušit, ale úplně neprohlédne... 

Přesto však je to kniha zajímavá. Obsahuje autorovy volné popisy k rumunským pohořím a různé "hry", které může poutník na cestách hrát. 

Myslím, že i hry jsou více vhodné pro poutníky než pro poutnice a asi jim budou více rozumět. I autor sám oslovuje čtenáře "bratříčku" a hovoří k němu, jako k muži ne jako k osobě, která by snad mohla býti i opačného pohlaví. Ale i my ženy se můžeme některými z nich inspirovat, přebrat si je, nechat dopadnout esenci na naši duši a přetvořit si hru k ženské spokojenosti.

Během čtení jsem se cítila jako host, kterého pozvali. Může poslouchat a přesto úplně nerozumí a jen z dálky sleduje. Nelituje však, že na návštěvu zašel, neboť je příjemně oblouzněn a celé setkání zanechává v něm příjemné pocity. 

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Hra na poutníka s lehkým srdcem

Poutník, který kdysi vyšel z města Tarsu, říkal, že je dobré mnohé vyzkoušet a nejlepšího se přidržet. Nikde se nedá víc zakusit než na cestách bez domova. Dobré i zlé. Poznání je smyslem cest.

Citace z knihy (str. 20-21)

(...) Kam dojdou, tam ulehnou, kde se jim líbí, tam se zdrží. Co najdou, to snědí, stany většinou nenosí.

Mnoho lidí by taková existenční nejistota hubila, ale jim prospívá. Nejistota uchovává duševní pružnost a jas. Nevědí dne ani hodiny, nemocemi málo trpí, zmoknou-li, uschnout, je to jednoduché. Jsou odkázáni sami na sebe a jejich pýchou je rovnováha mezi mnohadenní soběstačností a co nejlehčí tornou. Dodává to sebevědomí a poutníci se mohou odvážit i do odlehlých krajů, kam tíha a pohodlí, mlsnost a opatrnost jiné turisty nepustí. (...) 

Citace z knihy (str. 23)

Hra na kralevice a krále

Takové první a nejkrásnější cesty začínají, když z dítěte vyroste chlapec, kralevic. Cíle chlapců jsou zdánlivě malé, Jezevčí vrch nad Dikobrazím údolím, ale pocit vítězství a slasti ze samostatnosti je dokonalý, nikdy později překonaný. (...) Cesty dospělých jsou delší a okázalejší, ale kdo rozhodne, bratříčku, je-li cennější deset chlapeckých kilometrů nebo tisíc v dospělosti? Vždyť nejen jedinec, ale celé lidstvo stárne a musí si klást stále vzdálenější cíle, aby zakoušelo stejnou slast jako ve svém mládí. V minulém století stoupali do Alp pánové v lodenových havelocích, s plédy, lahvemi brandy a s žertovně okutými botami. Horolezci praví a nefalšovaní, riskovali zdraví a život. Vylezli přešťastní tam, kam tě dnes, lhostejného a omrzelého, vyveze lanovka nebo auto. Dnešní horolezci, aby získali stejnou sebedůvěru a pocit výlučnosti, musí léta trénovat, omrzat a pak, s výzbrojí podobnou výzbroji kosmonautů, rachotit týdny v expedičních kamiónech na druhý konec zeměkoule do Himálaje, And, Pamíru. Kdysi plavba do Černém moři na zlatým rounem, dnes vystřelování neprodyšných těžkooděnců na Měsíc. 

Citace z knihy (str. 30)

(...) Poznal jsem, že nejkrásnější věci prožije člověk jen v samotě a v tichu, bez péče rodičů, která sice zahání hlad a starosti, ale hubí radost a samostatnost. (...) 

Citace z knihy (str. 31)

Hra na zelenou propast času

(...) Cítil jsem jasně v těch chvílích, jak většina věcí, které lidé dělají, které dělám i já za svých hmyzích časů, jsou pouhými hrami, náhražkami. Všechno je hra: zaměstnání, záliby, majetek, umění, moc. A lidé - důležité tvářičky. Jako děti. Napucánkové. Z hmotných věcí je nutné jen jídlo, teplo, sucho, všechno potřebné k životu je snadno dosažitelné. 

Citace z knihy (str. 56)

Hra na diamantové zdraví

Pět věcí ti uchová tělesné a duševní zdraví. Běh. Česnek. Čisté svědomí. Střídmost. Pevná víra ve vlastní zdraví.

[Pastýř z náhorních planin etiopských]

Citace z knihy (str. 71)

(...) Taková hra není hazardováním se zdravím. Naopak. Jsi-li daleko od lidí, jejich fáčů a léků, které budí zdánlivý pocit všemoci a neohrozitelnosti, chováš se opatrněji, ne tak lehkomyslně, pudově spoléháš pouze na sebe. Jsi sám se svým zdravím, zlomíš-li si nohu, jsou daleko hojivé obvazy. Nastydnou-li ti z neznalosti nebo furiantství ledviny, nikdo tě nepolituje a nedonese léčivou bobuli. Važ si zdraví, ale neměj o něj strach. Potřebuješ ho k cestě, a proto ho máš. Víš, že nesmíš onemocnět a neonemosníš. Diamantová hra. 

Citace z knihy (str. 72)

Hra na vlčí dech, na gazelí nohy

Krásný je i běh do prudkého svahu. Proč se většina lidí tak bojí únavy, vyčerpání? Není nic lepšího než padnout únavou, zasloužit si svůj den, bratříčku! Duf, duf, tělo pracuje z podstaty, svah je strmý, nelze se již nadechovat na tři doby, jen na dvě, pak na jednu. Mrazení v týlu, záda měknou, jako by se do nich zasekávaly sekery. Výš, výš! Je-li cíl daleko, tělo si samo podvědomě rozdělí vůli vydržet a tělesných sil má víc, než by se zdálo. Běda, zvolím-li cíl blízký a chci pak neočekávaně běžet dál. Tělo to považuje za zradu. Proto lépe - mít daleké cíle! 

Citace z knihy (str. 89)

Hra na nevinné spolubratry

Neházej zbytky jídla do ohně, polož je na zem. My zítra odejdeme a jiní lidé přijdou a snědí je. Jací lidé? Rosomák přijde, jezevec přijde, vrána přijde, myš přijde, a když myš nepřijde, mravenec přijde. V tajze tak chodí mnoho lidí. Jsou stejní jako my, jen kabát mají jiný.

[Domorodý lovec DĚRSU UZALA

v knize V. K. Arseněva

Horký dech tajgy, 1903]

Citace z knihy (str. 107)

Je jen jediný zákon, který kdysi dávno vydaly krásné indické princezny Ahimsa a Ahinsa: zraňuj a zabíjej, co nejméně musíš!

Citace z knihy (str. 108 a 109)

Hra na veselou skromnost

(...) Nauč se skromnosti, můj po majetku bažící bratříčku! Musí ti přestat záležet na věcech, šatech, penězích, jídlech, ani nevíš, co všechno tím získáš! Většina lidí touží po věcech, na jejich získání zmaří takřka všechny prostředky. Chtějí mít stále nové a lesklé hračky, touží se nazobat barevných titěrností. Jako opičky. Stále zobají nové a jako z neumdlévajících řití z nich do smetišť vypadávají jen málo opotřebované a dosud užitečné věci. Smetiště - naleziště krásných věcí. Blažení lidé, kteří se tam nestydí chodit a z lítosti nad zeměkoulí a z úcty k lidské práci sbírají pohozené věci a vracejí jim život. Oddalují konec světa! (...)

Citace z knihy (str. 119)

Většina lidí touží také po penězích, jsou ochotni kvůli nim utrpět škodu na duši. Ale i peněz stačí málo. Máš-li jich dvojnásob, neprožiješ dvojnásob krásné dny na horách a v lesích. Použiješ-li je na dopravu, budeš jen někde rychleji, to je všechno. Letadlo je nejrychlejší a nejdražší, nic cestou ale neuvidíš. Vlakem cestuješ levněji a pomaleji. Je to lepší. Pěšky jdeš téměř zadarmo, jen za úhradu tělesných sil. Mnoho tak uvidíš a prožiješ. Drž se chůze, bratříčku! (...) 

Citace z knihy (str. 121)

Hra na pocestnou radost

Kde ale najít radost, mrzutý bratříčku? Téměř všude. Posedává u cest a mává na poutníky, ale málokdo ji vidí, málokdo má srdce bílé a otevřené. Kdo se jí ujme, tomu vskočí do srdce, zatancuje v něm a očima, ústy, rukama i nohama vylétne zase ven a počká na dalšího. Oči pak září a nevědí proč, ústa volají slova beze smyslu. Nohy zadupou, pěsti se sevřou, i slzy vstoupí do očí. Podivuhodná hra!

Citace z knihy (str. 128)

Radost - tlakoměr duše. Co děláš radostně, nemůže být špatné, hříšné. Děláš-li něco špatného a hříšného, nebudeš z toho mít radost: to je vesmírná spravedlnost, okamžitý, nejsprávnější trest. Dělat něco bez radosti - hřích a peklo. (...) 

Citace z knihy (str. 131)

NEVRLÝ, Miloslav. Karpatské hry. Vydání osmé, ve Vestri druhé. [Liberec]: Alena Beňadiková, Vestri, 2017. ISBN 9788090302990.