Co si vezmu na sebe...

Už se vám to někdy stalo?

Věděli jste, že zítra ráno musíte vstát brzy a odejít do práce dřív než ostatní v domě vstanou. Proto jste si všechno, co šlo, přichystali už večer. Jídlo a pití s sebou, všechny dokumenty a knihu na cestu do batohu a hlavně jste si připravili oblečení mimo ložnici, abyste tam ráno neštrachali.

Jenomže... ráno jste na sebe vzali připravené oblečení a zjistili jste, že se v tom dneska nějak necítíte. Normálně nosíte tohle oblečení běžně, ale dneska je vám protivné. Vůbec vám nesluší ta barva a nějak divně to škrábe a tlačí. Chvíli se přemlouváte, že to zvládnete. Nechcete jít do ložnice a vzít si něco jiného, vždyť všechny probudíte! Ale po deseti minutách okoukávání se v zrcadle to vzdáte. Takhle prostě jít do práce nemůžete! Máte už sice jenom dvě minuty do odchodu, svůj čas na snídani jste strávili před zrcadlem, ale převléci se musíte, i kdybyste měli přijít pozdě.

Uff, to je úleva. Máte trochu zpoždění, ale to pravděpodobně doženete na přestupu. Hlavně že jste se stačili převléci.

Nebo jiný scénář... Namyslíte si v čem půjdete do divadla. Oblečete se do toho. A nakonec se dvakrát až třikrát převlečete, protože to není ono...

Nebo... Už jste oblečení, všechno v pohodě. Pak si ale jdete vzít boty a zjistíte, že se vám k tomu žádné vaše boty nehodí... Což samozřejmě nejdřív nevíte a tak poctivě všechny vyzkoušíte a teprve potom to vzdáte a převlečete se raději úplně, aby to k těm botám šlo...

Netvrdím, že se to stává vždycky. Určitě máte i hodně dní, kdy to všechno klape. Připravené oblečení padne na první dobrou. Oblečení do divadla sedí - je přeci léty vyzkoušené a náhodou jste nedávno všechno vyprali, takže žádná součást nesmrdí ani není mokrá ani nevyžehlená. Boty perfektně padnou a tak...

Ale poznáváte se i v některém tom scénáři, kdy jste se prostě museli převléct a bylo úplně jedno, kolik minut vám zbývalo do odchodu, protože převléknutí byla daném případě ta nejvyšší nutnost na světě?

Pokud ne, gratuluji. Pokud ano, můžete to využít jako zdroj vaší laskavosti a pochopení. Nejen k sobě ale i k ostatním. ;-)

Poznáváte i tohle?

"Vždyť sis to oblečení včera sama připravila! Tak co má znamenat to tvoje vymýšlení, že si chceš vzít jiné triko? Ne, nemůžeš jít teď do pokoje a vzít si jiné, probudila bys bráchu. Tak si to máš připravovat pořádně. A neřvi, musíme jít, ať nám nezavřou školku."

"Počkej, počkej. Co si to bereš za boty? Vem si tyhle modrý, co jsem ti tu připravila. A nedělej mi tady scénu. Jdeme k babičce, bude tam bláto a na to potřebuješ mít modrý boty. Ty zelený jsou do města."

"Proč mi dáváš to triko? Ty se chceš převlíct? Ale to triko, co máš na sobě je úplně čistý, nemusíš si brát jiný. Nevymýšlíš si náhodou? To si myslíš, že tě budu každou hodinu převlékat do jiného trika?"

"A dost! Je jedno, jestli máš legíny a ponožky nebo punčocháče. Plní to úplně tu samou funkci. Tak mi tady nevyváděj, musíme jít. Punčocháče si vezmeš příště!"

Poznáváte? Možná jo. Jestli ne, tak zase gratuluju. A jestli jo... Poznáváte to, protože to děláte sami dětem/lidem? Nebo protože jste tohle zažili, když jste byli malí? Nebo ještě stále zažíváte (možná trochu ve změněné podobě) i když už jste dospělí?

Je to celkem jedno. Cílem tohoto textu je možnost uvědomění.
Možnost začít být laskavý k sobě a netrestat se za to, že se vám dneska nejde obléct.
A možnost začít být laskavý i k ostatním.

Protože oni možná řeší úplně tu samou situaci, byť jsou bytosti, kterým ještě není ani pět. A teď už možná víte, že i pro vás byla nejvyšší nutnost se převléci a nedělali jste si to sami sobě naschvál. Možná (pravděpodobně/téměř určitě) že ani děti vám to nedělají naschvál. Jen si prostě potřebují vzít jiné oblečení, protože dneska jim tohle nesedí. A možná se potřebují i několikrát za den převléct, protože je to pořád někde kouše a škrábe a je v tom zima nebo teplo nebo se prostě dneska pruhované ponožky nehodí ke srdíčkovým legínám. Dneska ne! Dneska je potřeba vzít si ponožky s dinosaurama, zvlášť do školky. Když budu mít proužkovaný, budu vypadat, jako úplný mamlas a děti se mi budou smát. Jasně že už je málo času pro odchod do školky. Ale to stihneme! Já jenom potřebuju ponožky s dinosaurama, to je všechno.

A možnost odpuštění. Ti dospělí, co to dělají/dělali (nám), si pravděpodobně jenom neuvědomili, že oni sami by v takové situaci nejvíc ocenili, kdybyste je pochopili a pomohli jim udělat to, co je potřeba. Třeba vyměnit legíny za punčocháče.;-)

Jak to máte dneska vy? Nepotřebujete se náhodou převléct? Ještě je pár minut čas, tak držím palce, ať to stihnete. ;-)